26. 2. 2022Minut čtení: 5

Vytrvale kupředu...

Aktualizováno: 28. 2.

Tenhle příspěvek volně navazuje na všechny předchozí, takže běž na můj profil a přečti si všechno, jinak v tom budeš mít guláš 🍲

Potom, co jsem se smířil s tím, že to opravdu nebude jako Kobra 11, a že další den u nás nezazvoní policie s Jayem Hutsellem prosícím o odpuštění, začalo to doma být už trochu moc. Teplý jídlo, pohoda a online hodiny na zahraniční univerzitě jsou fajn, ale chápeš, není to úplně to, proč jsem do toho šel. Jasně, chápu, ty nejspíš hledáš ty nezapomenutelný zážitky, životní zkušenosti, ale jak už jsem psal, já jsem chtěl především vypadnout. A tohle byl přesný opak 😅

Snažil jsem se ten týden poctivě hledat nové ubytování, ale ehm.. vzpoměň si, když jsem začínal hledat v listopadu, "aby to nebylo na poslední chvíli", tak tohle nejen že nebyla poslední chvíle. Tohle už prostě nebylo nic. A taky tam nebylo nic - žádná nabídka. Spousta zoufalců, a pak pár naivek, který psali svoje roztomilý příběhy o tom, že "propána příští týden přijíždí do Bologni 😍 a že se těší na super zážitky 🔝, a že hledají ubytování". Ideálně vlastní pokoj samozřejmě a budget takový, že nevím jestli je vůbec spravedlivý, aby dostávali stýpko, když jsou schopní si ho dotovat jednou tolik z vlastní kapsy... Whatever...

Měl jsem kolem sebe sice docela slušnou partu asi pěti lidí, který mi pořád psali s tím, co mají dělat, že nás všechny tak nestydatě okradli a že neví, co mají dělat. Jedna mi dokonce psala v přímým přenosu během toho, co si psala s Jayem Hutsellem, ještě si jí totiž nezablokoval, ale už mu poslala 1.600€. Jo mohl jsem se chvíli cejtit důležitě, ale já sakra nejsem žádnej polda a navíc pomožte si sami - já jsem za dva dny sepsal a podal trestní oznámení ve třech zemích Evropy, a vy místo toho, abyste vystrčili paty z baráku, budete raději psát mně, kterej místo italský metropole sedí pořád maximálně tak vedle pole na vesnici za Nymburkem.

Alright then. Musel jsem si najít něco pro sebe, abych mohl vypadnout.

Nojo, jenomže to prostě fakt nešlo... Všechno bylo buď zatraceně drahý, nebo "GIRL ONLY" 😂. Aneb to, že jsem kluk ze mě automaticky dělá násilníka, bordeláře, agresivního pitomce a nadržený prase (p*serte se, ale tohle je diskriminace!).

A pak jsem taky narazil na pár vychillenejch týpečků, který mi napsali něco ve stylu: "Horrible story, bro. Come asap to Bologna, all will be good, we can hang out for a beer." Logiku v tom nejhledej, důležitý bylo, že jsem si uvědomil, že v tomhle město to chodí tak, že kdo přijde dřív, ten bydlí. Takovej housing first, ale trochu zvrácenější forma 😅 Takže jsem vymyslel plán. Přijedu do Bologni, zůstanu pár dní na hostelu, a během toho si najdu ubytování.

Jo a s*ru na Green deal. Jeden pokus stačil. Já jsem chtěl bejt eko a jet vlakem. It's not my fault. Takže teď pojedu pěkně letadlem - asap znamená asap, žejo - ne trčet 12 hodin ve vlaku. Ale má to taky co do sebe. Já už jsem to zkušel, teď je řada na Tobě! 👈 Naposledy jsem letěl asi v 5 letech, takže si z toho pamatuju akorát to, jak jsem zvracel, but that's another story. Koupil jsem si teda letenky a po celkově šesti dnech doma jsem byl připravený jet na letiště. Pár dní před odletem mě začalo dost bolet ucho, když mě táta vezl na letiště, trval jsem na tom, že se na to podívá v nemocnici český doktor. Nejsem zvědavej, že po tom všem budu muset něco řešit v Itálii. Doktor mi se značným znepokojením sdělil, že mám zánět zevního ucha a že bych měl cestu odložit (haha) a předepsal mi dle jeho slov "tak silný antibiotika, že si v lékarně budou myslet, že vás chci zabít". Další možnost byla podstoupit krátký zákrok, a v Itálii další 4 dny pravidelně docházet na kontroly. To určitě pane doktore, já ani nevím, kde budu bydlet, natož kde tam budu shánět doktora. Takže jsem podepsal revers, vyzvedl v lékárně antibiotika a zamířil na letiště. Jo, s*ru i na zdraví. 🙃

Na letišti všechno proběhlo relativně v pohodě. Teda až dokud jsem nevystoupil v Bologni z letadla, a nešel si vyzvednout zavazadla. Ano, tušíš správně. Vyjelo několik kufrů, včetně toho mého, lidi si vzali svoje věci a pomalu odešli. Zůstál jsem tam sám v celém velkém sále a jeden stále sunoucí se pás na kufry. Naděje byla. A pak skončila. Pás se zastavil. Nikdo nebyl nikde - ani moje krosna ne. A víte co? Všechny důležité věci jsem si zabalil do krosny, protože je praktičtější, a když nevíte, kde budete příští noc spát, tak je fakt dobrý myslet prakticky.. Následoval jsem tedy značky "Lost and Found" a došel do kanceláře, kde seděla mile vyhlížející Italka. Ano, samozřejmě nemluvila anglicky, to se přece nedá očekávat na letišti žejo. Nicméně jsme se pochopili a šla se po tom podívat. Asi za 15 minut se s mojí krosnou vrátila - díky Bože! 🙏

Mimochodem bylo asi 23 hodin. Odebral jsem na bus do centra. Chtěl jsem ušetřit, a tak jsem z předražené letištní linky vystoupil na první zastávce. Kdo mohl tušit, že tarif byl jednotný, takže na tom vlastně vůbec nezáleželo, a cestu jsem si akorát ztížil. Nikdy se nesnaž ušetřit, když to tam neznáš, utratíš ještě víc...

Dorazil jsem do hostelu a pomalu mi začalo docházet, co jsem vlastně udělal. Nevybral jsem si úplně nejlevnější hostel, protože na obrázku byla samostatná postel. Nikdy nedělej věci pod tlakem, protože to dopadne přesně takhle. Jediné, co jsem po tom všem chtěl bylo zabouchnout dveře do svého pokoje, jít spát a zítra si hledat bydlení.

Neměj očekávání, protože se vždycky zklameš. A tak mě tenhle milej chlapík zavedl do malé místnosti, kde bylo asi deset postelí. Teď jsem už viděl všechno.

Vzal jsem si pivo a šel to ven rozdejchat. Oukej, všude okolo byla bláznivá banda nějakech hipízáků, který byli strašně v pohodě, take it easy, bro, ale to poslední na co jsem měl tu noc chuť bylo se socializovat v angličtině nebo italštině. A v tu chvíli jsem se cítil tak sám. Myslel jsem na svoje spolužáky, na fakultu, jak je tam všechno tak klidné, známé, bezpečné. A tohle byl přesnej opak. Ale kdo nic neriskuje, nic nemá a tohle bylo hold included. V hostelu byly celkem tři místnosti: pánská, dámská a mix. Bydlel jsem v pánské místnosti, ale na palandě podemnou spala nějaká holka. Okey. It is what it is.

Naštěstí nic se nejí tak horký, jak se to uvaří. Takže ráno mi začalo docházet, že tenhle hostel bylo to nejlepší, co mě tu mohlo potkat. A všem vám ho doporučuju.

Je to "Il Nosadilo hostel" https://www.ilnosadillo.com/ našel jsem tam rodinu ❤️