Jak v Římě vypadá zima?

Do Říma jsem odletěla v září z tehdy chladné Prahy. Po příletu jsem vypadala jako podivín s narušenou termoregulací, neboť jsem se ve 30 stupních prodírala zpoceným davem v kabátu a šále. Až do půlky listopadu bylo v Římě teplo, takže jsem chodila v šatech, maximálně v kalhotách a lehkém svetru. Jezdila jsem se koupat na pláž do Ostie, kam se dá pohodlně dostat městským vlakem ze stanice Porta San Paolo. V jarní sukni jsem míjela davy italských studentů zabalených v čepicích, kterým začalo být v říjnu velmi chladno. Často měli i rukavice a nohy bez výjimky schované v kožených zateplených holinách.

V listopadu jsem ale zalitovala, že jsem si nepřivezla opravdu teplé oblečení. Kvůli vlhkosti vzduchu a špatně těsnícím oknům byla takřka ve všech místnostech průměrného římského bytu v noci od listopadu do března neuvěřitelná zima. Vláda také zavedla opatření regulující dobu zapnutého topení. Bez bundy se tedy dalo v pokoji sedět maximálně jednu topící hodinu od 6 do 7 večer, a to pouze v těsné blízkosti topení. Po Vánocích jsem si přivezla sadu teplého oblečení na lyže, ve kterém jsem přežila až do jara.

Pokud se chystáte do Říma na zimu, přibalte si 4 svetry, termoprádlo a čepici. Jižanský Řím totiž klame a může být pěkně chladný.