Jak na začátek římského semestru a orientační týden?

Na začátku Erasmu se hodí chodit na akce, které pro mezinárodní studenty připravují studentské organizace. V Římě jich je hned několik – mezi největší patří ESN (Erasmus Student Network – jediná mezinárodně uznávaná), ERA (Erasmus Rome Association) a ELR (Erasmus Life Roma). Každá z nich má sekci pro jednotlivé univerzity, kterých je v Římě přes čtyřicet. Akcí je tedy víc než dost, a to nejen během úvodních welcome weeks. Organizují se výlety, aperitiva, party, sportovní i kulturní aktivity – zkrátka je toho tolik, že pokud do Říma pojedete jako já psát diplomku, bude to pro vás zkouška sebedisciplíny.

Po úvodním seznámení s ostatními studenty začne i v Římě semestr. Co mě ale překvapilo bylo, že semestry jsou tu velmi krátké – zimní semestr byl pro mě od října do půlky prosince. Pak nastalo zkouškové období, které je velmi dlouhé (studenti zde mají na zkoušku neomezený počet pokusů – chodí tedy často tak dlouho, dokud nedostanou alespoň 28 z 30 bodů, přičemž minimum je 18). Letní semestr začne opět až v březnu a skončí už v květnu. Málokterý předmět je tu zato jen jednou týdně, jak jsem byla zvyklá z Prahy. Obvykle je jeden předmět třikrát týdně, výjimkou ale nejsou ani tříhodinové kurzy čtyřikrát týdně.

Nestandardní je také to, že si předměty studenti nezapisují a kdokoliv může přijít kamkoliv – zapisují se pak až zkoušky. To vede k asi největšímu problému La Sapienzy, kvůli kterému se pravidelně na hlavním náměstí kampusu pořádají protesty (což zde znamená příjemné venkovní aperitivo doplněné dvěma vlajícími slogany). Jedná se o problém kapacity aul. Téměř u každého většího předmětu totiž alespoň v prvních týdnech dochází k zvláštnímu jevu, kdy studenti univerzity posedávají či polehávají na podlaze, na oknech a na topení – a to jen ti, kteří měli největší štěstí. Zbytek postává okolo a rezignuje na to si ve stoje psát jakékoliv poznámky.

Postupně se auly vyprázdní, vše se uklidní a každý si najde svůj rytmus i v tak chaotickém městě, jako je Řím.