Jak jsem se učil finsky

Finština mi jako jazyk imponovala již před tím, než jsem se do Turku vydal. Již před odjezdem jsem znal pár slov, konkrétně kiitos (děkuji), Kippis! (Na zdraví!) a perkele (raději nepřekládám), což velmi pobavilo mojí tutorku. Celkově jsem od tohoto jazyka očekával, že bude velmi náročné se jej naučit alespoň na nějakou úroveň. Nutno říct, že jsem nebyl zrovna v ideálním prostředí pro naučení finštiny, jelikož ve Finsku téměř každý umí anglicky.

©Very Finnish Problems

Jedná se o velmi specifický jazyk, který je odlišný od většiny evropských jazyků, s výjimkou estonštiny. Nepatří totiž do indoevropské, nýbrž do uralské jazykové rodiny. Možná i tento fakt přispěl k tomu, že se jí inspiroval sám J.R.R. Tolkien při vytváření elfského jazyka. Naopak výhodu spatřuji ve velké systematičnosti. Už během orientation nám byly představeny určité základy jazyka, přičemž většina lidí si zapamatovala především zdejší nejvíce používaný pozdrav, při kterém se člověku nemohou nevybavit racci z filmu Hledá se Nemo, jelikož zní, moi, popř. moi moi. Finština je také extrémně fonetická, je potřeba vždy přečíst vše, co je napsané. Kolikrát může nepřečtení zdvojené hlásky změnit význam slova. Údajně také jde o jeden z mála jazyků, v němž je větší výskyt samohlásek než souhlásek. Samostatnou kapitolou pak je, když na konci první učebnice zjistíte, že to, co jste se asi rok učili, vám bude v podstatě k ničemu. Pro mě osobně největší zrádností finštiny je fakt, že jde de facto o dva jazyky, vzhledem k tomu, že hovorová varianta se od té spisovná poměrně dost liší. Nebylo zrovna příjemné si uvědomit, že i přes mojí veškerou snahu se asimilovat a nedat na první pohled vidět, že jsem "náplava", bylo naprosto snadno poznat, že jsem cizinec i přes to, že jsem naprostou většinu konverzací v obchodech a restauracích zvládal ve finštině. Pojďme se podívat na některé pikanterie, které nám finština nabízí. Začal bych tím vůbec nejfinštějším slovem, které existuje: kalsarikännit. Tento výraz doslova znamená "opíjet se sám doma pouze ve spodním prádle".

Další perličkou je slovní spojení "no niin", které de facto nic neznamená, nicméně všeobecně spíše málomluvní Finové jsou schopni tímto obratem schopni obsáhnout značnou část konverzací, jak dokazuje toto video (pro méně pokročilé je v něm možnost použít anglické titulky).

Jednou ze zrádností finštiny pak je fakt, že zde sice existuje asi 50 výrazů pro sníh, ale neexistuje zde výraz pro jedno ze slov, které by mělo pro našince patřit mezi ty vůbec nejpoužívanější. A tím je slůvko "prosím". Toto slovo se dá nahradit například použitím kondicionálu, popř. se v tomto smyslu používá výraz kiitos.

Takto pak může vypadat celá konverzace: -Kokoo koko kokko kokoon.

-Koko kokkoko?

-Koko kokko.

Další zajímavostí je, že ve finštině neexistují gramatické rody. Dokonce zde ani neexistuje rozdělení on/ona, pro obojí je zde univerzální výraz "hän" znamenající obojí.

Sonda do finské společnosti

Když bych měl Finy charakterizovat, tak jako první mi vyvstane na mysl rovnostářství. Minimálně v prostředí, kde jsem se pohyboval, se nijak nedodržovala nějaká hierarchie, jak jsme na to zvyklí v Česku. Ve Finsku je naopak běžné, že děti již od základní školy oslovují své učitele jménem nebo třeba vykání ve finštině existuje, ale příliš se nepoužívá, podobně jako jiné formality. Dalším charakteristickým znakem je určitá společenská zdrženlivost. Například je zde za plný považován autobus, v němž na každé z dvojsedaček sedí jedna osoba. Nikdo cizí si nedovolí přisednout si k vám, pokud je volné místo jinde. Zkrátka si zde každému dostává dostatku osobního prostoru. Jak můžete vidět z následujícího obrázku, tak se to netýká pouze autobusů...

S osobním prostorem souvisí i další kolorit. Ve Finsku je naprosto běžné, že lidé neznají ani své sousedy. Také se vám velmi pravděpodobně nestane, že by se s vámi někdo dal jen tak do řeči. Jednou z největších nočních můr pro Fina pak je, pokud se s někým potká ve výtahu. Na druhou stranu musím dodat, že tyto bariéry snadno padají v sauně nebo po pár drincích v baru.

Pokud ve vás předchozí odstavec vzbudil obavy, že se nebudete mít žádný kontakt s místními, tak jsou to obavy zbytečné. Ačkoliv nám Finové mohou na první pohled přijít poměrně odtažití, nemusíte mít strach. Pokud překonáte svůj ostych a nebudete se bát udělat první krok, zjistíte, že takoví rozhodně nejsou. Naopak musím říct, že jsem nesetkal nepříjemnostmi, které jsou v Česku bohužel běžné. Jen si dávejte pozor, že pokud se s nimi pustíte do small talku, můžete se dozvědět věci, které úplně nechcete slyšet. Finové totiž nejsou příliš zvyklí používat zdvořilostní fráze. Naopak bývají brutálně upřímní.

Jak jistě víte, Finové patří ke světové špičce v ledním hokeji, nicméně to není jediné, v čem excelují. Jestliže Češi vypijí nejvíce piva na hlavu, tak Finové, pro někoho možná překvapivě, zkonzumují největší množství kávy na hlavu. Na kafé bych si zde dával opravdu pozor, jelikož místní mají ve zvyku si jej vařit o dost silnější než je pro našince běžné. Další vášní Finů je metalová hudba. Mimochodem, nejvíce metalových kapel na obyvatele na světě naleznete, ano, tušíte správně, ve Finsku. S tím souvisí i další typicky místní událost. Každoročně v srpnu se v Oulu koná mistrovství světa v hraní na vzdušnou kytaru. Nejde o nic jiného než, že soutěžící předvádějí choreografii, při níž předstírají, že hrají na kytaru.

Pokud byste chtěli dozvědět více podobných "fun facts" o Finsku, doporučuji vám podívat se na facebookovou stránku Very Finnish Problems. Tak toto byl poslední článek na mém blogu. Od konce mého Erasmu uplynulo poměrně dost času, takže vzpomínky blednou. Navíc se dny mého studia povážlivě krátí a svou uměleckou činnost bych měl momentálně směřovat úplně jiným směrem. Doufám, že jste na blogu našli pobavení nebo užitečné informace.