C'est parti pour la bringue aneb prázdniny na Erasmu

Je trochu paradoxní, že můj první článek o Erasmu v Paříži píšu o tom, jak jsem z ní s velkou chutí odcestovala, nicméně ne kvůli tomu, že by se mi v mém pobytovém městě nelíbilo, ale zkrátka proto, že změnu občas uvítá asi každý. A že tahle stála opravdu za to ! Nevím, jestli to bylo tím, že jsem někam vyrazila po zdánlivě nekonečném "confinement" čili lockdownu, po zkouškovém, anebo prostě jen díky tomu, že jsem mohla být s těmi nejlepšími lidmi pod sluncem. Možná - a dost pravděpodobně - to bylo všechno dohromady. Každopádně na tyhle francouzské prázdniny nezapomenu skutečně nikdy.

Začalo to poměrně spontánním nápadem, který se zrodil po "bujaré", avšak velice komorní silvestrovské oslavě v jednom malém pařížském bytě v 19. obvodě. Na Nový rok jsme si s pár kamarády řekli, že zkrátka nutně potřebujeme prázdniny. Prázdniny, během kterých nebudeme řešit absolutně nic - čas, školu, starosti, spánek a už vůbec ne to strašidelné slovo covid. A tak jsme rezervovali dům snad v té nejzapadlejší vesnici v Normandii, zato pouhých patnáct minut autem od moře, a především s krbem - no dovedete si představit lepší podmínky pro dlouhé lednové večery plné karetních her ? Zbývalo jen se nějakým zázračným způsobem naskládat v počtu pěti dospělých osob do jednoho malého swiftu. A s utajeným narozeninovým překvapením pro jednu ze zúčastněných, jenž zabíralo cca polovinu našich zavazadel k tomu. Asi nemusím nijak podrobně líčit, jak moc humorně jsme museli na vnější pozorovatele působit...

Abych stručně shrnula charakter našich večerů a nocí, do názvu jsem přidala slovíčko "bringue", které v hovorové francouzštině znamená v podstatě oslavu. Mírně řečeno. Řekněme spíš pořádnou párty. Detailů netřeba, ale řekněme, že jsme si to dle našeho úsudku rozhodně zasloužili a každou minutu si náležitě užili. Navíc, všechno si pamatuju, takže jsme prokazatelně slavili zcela zodpovědně.

Kromě nočního života jsme ale nezaháleli ani v poznávání regionu, z čehož jsem byla samozřejmě upřímně nadšená. Moře na severu Francie mi bez přehánění učarovalo a bylo víc než krásné se moct proběhnout po pláži, bez roušky a za opakovaných výbuchů toho nejupřímnějšího smíchu. Navíc jsme mezi naše zastávky zařadili i významná historická místa, jako je pláž Omaha, jeden z klíčových bodů vylodění amerických spojeneckých jednotek v rámci slavné Operace Overlord 6. června 1944. Z ní jsme pak pokračovali i na nedaleký hřbitov padlých amerických vojáků. Místo, které by mohlo přirozeně vzbuzovat pocity úzkosti, ale překvapivě tomu tak vůbec není - nevládne tu zármutek, ale spíš pieta a opravdová úcta. Abych vás ale nalákala k činům, řeknu vám jen jedno: tohle se musí vidět, protože ten pocit, který ve mně tato návštěva vzbudila, se nedá k ničemu přirovnat, a už vůbec ne náležitě popsat. S historií se pak pojí i německé baterie, které jsou volně přístupné, navíc v neskutečně zachovalém stavu - ani ty jsme si samozřejmě nenechali ujít. Posledním místem, které opravdu stojí nejen za zmínku, ale i za vidění, je městečko Arromanches, jehož pláže rovněž posloužily vylodění Spojenců. Škoda jen, že za současných podmínek jsme si bohužel nemohli prohlédnout muzeum zasvěcené této slavné vojenské operaci, jenž bylo jako všechny ostatní kulturní instituce ve Francii uzavřené. Na druhou stranu máme dobrou motivaci k návratu. A to je fajn, ne ?

Tímhle krátkým shrnutím mého několikadenního výletu na venkov, jsem vám chtěla především ukázat a přesvědčit vás o tom, že na Erasmu se dá úplně v pohodě cestovat, zodpovědně slavit a sbližovat se s lidmi i v době, kdy to není úplná samozřejmost. Jen je třeba se nebát a do všeho jít tak trochu po hlavě - jako my do rezervace airbnb pár dní před projevem premiéra v době celosvětové pandemie a potenciálně hrozícího lockdownu. Vsadili jsme všechny karty (nebo spíš naše studentské rozpočty) a vyplatilo se. Ostatně, na spontánní nápady je Erasmus naprosto ideální a kdykoli se naskytne možnost vyzkoušet něco nového, jakkoli šílené se to může zdát, chce to lidově řečeno "chytit za pačesy" a jít do toho. Ať už jde o seznamování se s lidmi nebo o poznávání vlastně úplně čehokoli. Tyhle "polockdownové a pozkouškové" prázdniny mi navíc umožnily se ještě více sblížit s kamarády, které mi Erasmus - a já jsem mu za to nekonečně vděčná - přinesl. Bez nich by totiž můj pobyt v Paříži nebyl zdaleka tím, čím je, a taky by v žádném případě nebyl ani z desetiny tak parádní. Ale o tom v nějakém příštím článku - ti, o nichž je řeč, si to zaslouží.