Bydlete, kde se dá

Tenhle příspěvek volně navazuje na všechny předchozí, takže běž na můj profil a přečti si všechno, jinak v tom budeš mít guláš 🍲

Takže další den jsem otevřel oči, a zjistil jsem, že to vlastně nebyla tak špatná noc. Potom, co jsem přišel z večerní procházky, už na hostelu byla zábava v plném proudu. Obrátili se na mě s tím, jestli se nechci zapojit a hrát s nimi. Okay, nevím jestli jste někdy viděli film Yes man, ale myslím že má s Erasmem hodně co dočinění. Vlastně je to tak trochu o tom jít za hranice svých představ a možností. Říkat "ano" načož byste v Česku rozhodně řekli "ne" (ale o tom někdy jindy). Nicméně jsem se přidal. Věřte, že nejhorší, když neumíte pořádně jazyk je, když se vám někdo bude snažit vysvětlovat pravidla nějaké hry, protože budete totálně ztracený. Ale jak praví známé přísloví fake it till you make it, jsem se tak dlouho tvářil, že vím co dělám, až jsem to intuitivně pochopil. 👏

Pili jsme, povídali jsme si a tak jsme se docela dobře seznámili. Nejlepší bylo, když jsem řekl, že hledám ubytování a myslel jsem si, že jsem v tom docela sám. Začali se smát a všech asi deset lidí okolo zvedalo ruce, že taky nic nemají, a že jsou na tom podobně. To bylo na jednu stranu fakt hezký, na druhou stranu jsem věděl, že tihle všichni jsou moji potenciální konkurenti, a že to teda fakt nebude tak jednoduchý...

Těsně před odletem do Bologni jsem byl v kontaktu s jednou Slovenkou, která právě končila v jednom sdíleném bytě a hledala, kdo by do toho pokoje mohl nastoupit po ní. Byla docela zoufalá, protože kdyby nikoho nenašla, přišla by o zálohu 1.200€ (jo, nedělám si srandu, i tohle je realita Erasmu). Byla dokonce tak zoufalá, že mi nabídla, že za mě zaplatí poplatek za přepis smlouvy 200€, a ještě mi přispěje na nájem, protože to bylo out of my budget. Byl jsem rád, že jsem konečně něco našel. Řekl jsem jí hned, že do toho jdu. Jenže další den jsem zjistil, že takovou zprávu poslala vícero lidem, a nějaká holka mě předběhla a začala už si domlouvat smlouvu s agenturou pronajímající ten byt. Slovenka měla před sebou ještě poslední týden svého Erasmu, a tak mě napadl geniální plán.

Nečekal jsem, že to půjde tak rychle, a ta reakce mě upřímně trochu překvapila. Dobře jsem si spočítal, na kolik by mě přišel týden na hostelu a snažil jsem se zatlačit na city s tím, "že když jsem teda už skoro počítal s tímhle bydlením a dala to někomu jinému, tak by mě u sebe mohla nechat bydlet, a dám jí za to 100€". V zápětí mi přišla hlasovka o tom, že souhlasí, že asi budeme v jedný posteli, ale je to jedno a ať přijdu. Okay, tohle jsem nečekal, ale když chcete ušetřit - tohle je ta cesta. 😅

Strávil jsem tedy další dva dny na hostelu a potkal tam mnoho zajímavých lidí, objevili jsme společně město, a bylo to skvělý. Hostel nebyl ani tak velký, abyste neznali všechny co tam bydlí, ani tak malý na to, abyste se tam cítili stísněně. Vážně jsem měl radost, když jsem si šel ráno vyčistit zuby, a potkával jsem všechny ty známé tváře a pak jsme měli společnou snídani. Měli jsme pocit, že nám ten hostel patří. Dost možná proto, že ho vlastní mladý pár, který se tam mihne jen chvíli dopoledne, a provoz jinak obstarává jeden dobrovolník, který se pravidelně mění a můžeš to být třeba klidně Ty! Podobné příležitosti po světě najdeš tady. Takže bylo lehké nabít dojmu, že bychom mohli hostel uzavřít pro nové hosty a zůstat tam na celou dobu Erasmu a platit měsíčně menší nájem. Byla by to určitě jízda. Ale spojitost se studiem by se hledala těžko 😂

Když jsem se tedy po třech dnech na hostelu stěhoval se všemi věcmi do bytu, kde bydlela ta Slovenka, fakt jsem se modlil, aby to ty kolečka na kufru vydržely... to už bych nedal (ale jo, vydržely). Když jsem přišel, zjistil jsem, že jedna spolubydlící Slovenky byla pryč a ona se tam mohla na tyto dny přesunout k ní do pokoje, což znamenalo, že její pokoj jsem měl celý sám pro sebe. Umíte si představit tu slast? To, když ve stejné místnosti konečně není dalších 10 lidí, když jste ve sprše a nemusíte si počítat čas, protože chcete aby teplá voda vyšla i na ostatní, když můžete zabouchnout dveře a dělat whatever you want? Byla to oáza klidu po tom všem... But:

Chtěl bych tady pěkně pomluvit agenturu, která tady (a nejen tady) pronajímá byty studentům. Kvůli tomu, že chci ochránit tu Slovenku, nebudu jmenovat.

Pro mě to byla oáza klidu, ale za tuhle oázu 3x4 metry si tato agentura účtovala 650€ měsíčně. K tomu bylo třeba zaplatit check-in and check-out fee, přičemž oba ve výši 250€. Navíc požadují vratnou zálohu 1.200€ a uzavření smlouvy fixně na 6 nebo 12 měsíců a pokud ji v průběhu chcete přepsat na někoho jiného (najdete si tedy sami náhradu), pak tento přepis jména ve smlouvě stojí 200€. Tomuhle říkám sakra byznys...

V bytě bylo 7 pokojů a protože byli tak nenažraný, tak pokoj téhle nebohé Slovenky byl od vedlejšího oddělen jen kartonovou stěnou, takže nejen, že bylo slyšet každé slovo, že když si vedle zapojil někdo nabíječku, měli jste pocit, že je u vás v pokoji, ale dokonce v noci, když u vás byla tma, po stránách prosvítaly drobné paprsky světla z vedleší místnosti. Jsem si jistý, že ještě teď, když píšu tenhle článek, tam v jedné ze dvou koupelen (v jedné umyvadlo vůbec nefungovalo), každou vteřinu pravidelně kape kohoutek, protože prostě fakt nešel zavřít úplně. Hlavně, že byl zlatej... Do toho měla chodit do bytu pravidělně úklidová služba, která měla uklidit všechny společné prostory. Podle toho co jsem slyšel a především viděl, tam nikdo nebyl velmi dlouho.

Ale pro mě za 100€ na týden to byl luxus 😀 a měl jsem teda sakra štěstí v něštěstí, že mě tenhle byt někdo vyfouknul... good luck 💸😅

Mimochodem jsem věříci - snažím se být. Když už jsem u těch hejtů, tak jsem taky jeden den vyhradil na to, že jsem 5 hodin v kuse chodil od kláštera do kláštera - jsme v Itálii, takže v tohle malým městě jich je skoro deset, a poptával ubytování. Když jsem měl štěstí, a dostal jsem se vůbec dovnitř, jediný úspěch, kterého jsem dosáhl bylo, že mi dali email, na který mám napsat svůj požadavek. A víte co? Vyjma jedné zamítavé odpovědi, doteď nepřišla žádná zpráva o nikoho. Aneb "tlučte a bude vám otevřeno" (Mat 7: 7) se tentokrát nekonalo... 🙋‍♂️

Snažil jsem se ten čas využít k tomu, abych chodil na obhlídky bytů, procházel inzeráty, dobře a taky koukal na Netflix a spal do 11 hodin. 🙃 Čím víc se blížil konec týdne, začínal jsem být čím dál víc zoufalejší. Asi tolik, že jsem se přidal do Facebookové skupiny "Češi v Itálii", která sdružuje našince, kteří žijí na území Itálie. Napsal jsem tam svůj srdceryvný příběh. To, co se spustilo jsem vážně nečekal. Během 24 hodin jsem měl 30 reakcí a přes 60 komentářů. Od několika, které spílaly nad neschopností dnešní mládeže, přes nevyžádané, avšak dobře míněné rady (typu: určitě je tam někde nástěnka s nabídkama... [Jasně paní Heleno - Boloňská univerzita má asi 100 tisíc studentů, 23 fakult, a asi 30 budov, kde probíhá výuka. Myslím, že než bych obešel všechny místa, kde by potenciálně mohla být "nástěnka", našel bych tam možná inzerát, který už dávno není aktuální, protože tady to je tak, že nový příspěvek s bydlením na FB měl během 5 minut 20 reakcí, ale budiž], až po nabídky bezplatného pobytu avšak na druhé straně Itálie.

Avšak jedna studentka, která zde před 15 lety studovala mi napsala, že žila v bytě učitelky z jedné jazykové školy, a že mám zkusit napsat tam. A taky jsem tak učinil. A pak poslední den pobytu na bytě jsem ráno za zvuku zvonů nedalekého kostela otevřel email a přečetl kladnou odpověď a nabídku na prohlídku volného pokoje. 🙏

Morální poučení na závěr v souvislosti s hledáním bydlení v klášterech a vůbec po všech čertech: Spoléhejte se na Boha, ne na lidi, jsou divný a mají svý zájmy... (ještě že Boha nikdy nikdo neviděl), a tohle Boží řízení vypadalo docela slibně... 😅

Mimochodem se Slovenkou jsem poslední noc opravdu spal v jedný posteli. Vrátila se asi ve 4 ráno z baru, a předtím jsem jí celej večer pomáhal balit kufry. Teda spíš jeden kufr, víc neměla, za to měla spoustu oblečení. No nic, něco se vyhodilo, něco poslalo poštou a něco zdědila holka, která tam další den měla přijít bydlet. A možná jednou přijde studovat k nám na Karlovku, protože "Praha zní prostě líp než Brno", co si budem? 😂

No hate, za ten týden jsem jí fakt vděčnej!

Peace and Love 🤍