Abych dokázala trochu popsat obrovsky praktický přínos, je potřeba přiblíž it francouzský systém studia medicíny. Jako studenti čtvrtého až šestého ročníku jsme v kategorii „2e cycle“ a jsme Externe. Rozdíl mezi námi a absolventy po škole tvoří test, kterému se říká„concours“. Ten píš ou všichni na konci šestého ročníku a na základě jeho výsledku si následně vybírají nejenom místo, ale i specializaci. V tuto chvíli se přesouvají do „3e cycle“ a stávají se Interne.
Jako Externe ale mají medici mnohem více kompetencií, než jsme z Česka zvyklí. Z mé osobní zkušenosti:
děláme příjmy, píšeme do karet, podílíme se na vizitách, máme na starosti vlastnií pacienty, o které se kompletně staráme (denně probíráme postup jejich léčby, musíme jej umět odprezentovat na schůzích oddělení a podobně), pícháme lumbální punkce, trepanobiopsie a plnohodnotně asistujeme při nejrůznějších zákrocích. Oproti našemu systému to byl šok, ale po adaptaci
to byla rozhodně nejlepší škola, která mě mohla potkat. Ráda bych vyzdvihla, že v tomto režimu – v podstatě
bez větší ch omezení – jely nemocnice i v rámci covidové pandemie. Francouzských mediků se tudíž situace z hlediska praktické výuky dotkla v porovnání s námi velice málo. Což osobně považuji za nesmírně důležité