Největším rozdílem oproti Karlovce byla povinná docházka. Ta byla kontrolována různě na různých předmětech a vynechat nějakou tu hodinu bez omluvenky problém nebyl (Malta je celkově taková - přísní s britským způsobem na papíře, ale lážo plážo středomořský styl v realitě), ale určitě nebylo možné přijít pouze na zkoušku. Vzhledem k systému vyučování to však dává smysl. Líbil se mi přístup, kde se předmět spíše snaží motivovat studenta k vlastnímu přemýšlení a vlastnímu vyhledávání informací a poté se studenty diskutovat, není předáván pouze jeden způsob a zdroj. Hodnocené jsou primárně práce v průběhu semestru a závěrečná zkouška je jen u určitých předmětů ze základů. Kvalita vyučování se velmi lišila mezi předměty, na lingvistice byly předměty skvělé a hodně jsem si v nich rozšířila obzory, na informatice to už ale bylo horší. Naštěstí hodnocení zkoušek (ty jsou vždy písemné) a závěrečných prací je velmi, velmi mírné. Z předmětů, které bych na Karlovce nejspíše s tímto výkonem ani neudělala, mám A či B+ (ačkoliv nejasnosti byly obvykle způsobené primárně nejasným zadáním či studijními materiály než znalostí). Předmět, který jsem dělala distančně na Karlovce, mi zabral podobně námahy jako všech 24 kreditů na Maltě.

Musela jsem si zapsat polovinu předmětů v nominované oblasti, zbytek jsem mohla z celé univerzity. Univerzita nemá moc dobrý online systém, takže si člověk musí sám při zápisu hlídat kolize v rozvrhu podle rozvrhů jednotlivých oddělení. (Ale už vyvíjeli nějaký lepší, tak se to snad brzy posune.)

Problém byl se studijním oddělením, jelikož málokdy odpovídalo na emaily a vyřešit s nimi něco nebylo jednoduché. Doporučuji však navštívit první orientační session (která není povinná, i když píšou, že je), protože na ní se člověk dozví vše potřebné.