Fakulta medicíny je poměrně nová a pěkně udělaná. Bohužel je dost daleko od centra města (cca 30min na kole, 1h autobusem). Okolí je však pěkné a zelené.

Je to vcelku prestižní škola s velkým množštvím motivovaných lidí.

Nejstaší univerzita na světě, rozlehlá po celé Bologni i mimo ni. Má starší prostory poslucháren ale i reprezentativní konferenčí prostory.

Univerzita v Bonnu je považována za jednu z nejlepších v Evropě co se týče matematiky a náročnost tomu také odpovídá. Důraz je zde na teoretickou matematiku a na takový styl výuky, kdy si má student na vše přijít sám. Studium matematiky v Bonnu je tak velmi obtížné.

Vybavením učeben je na tom bohužel velmi špatně. Jeden ze dvou hlavních přednáškových sálů je navržen tak, že většina studentů nemůže částečně vidět na tabuli. Menší místnosti pro cvičení jsou ještě daleko horší. V místnostech naprosto chybí stoly a jsou zde pouze malé sklápěcí stolečky přímo u židlí. Pokud je člověk levák a nenajde židli pro leváky, má smůlu. Někdy nenajde ani židli se zmiňovaným stolečkem. A když už najde, tak mu pravidelně skončí všechny věci na zemi po tom, co se o stolek opře. Dalším problémem v učebnách je špatné osvětlení, kvůli kterému je viditelnost tabule zejména v zimním semestru na velmi špatné úrovni.

​

Na zvolenej inštitúcii som mala pocit zodpovednej a zmysluplnej práce, ktorá obohatila moje zväčša teoritické vzdelanie v antropológii. Pracovala som v kreatívnom tíme a moja rutina sa často menila. Pri organizovaní a príprave workshopov som sa stretávala v súkromných priestoroch aj v kancelárii. Priestory a presuny medzi nimi boli príjemné a organizované.

​

​

​

První, co se mi vybaví je bez pochyby barokní zámek, dominanta města, ve kterém právě univerzita sídlí. Uvnitř je škola moderní, ale jedna část budovy zůstala zámkem i zevnitř a je z ní nyní muzeum. Celý kampus je krásný. Nachází se v něm několik knihoven, menza, prostor pro odpočinek nebo tzv. MensaWagon, ve kterém si studenti můžou zakoupit malé občerstvení nebo si udělat kafe.

Praxi jsem vykonávala pod záštitou Lékařské fakulty University v Lublani v University clinical center. Co mě jako první napadne ve spojitosti s adoptivní univerzitou je Erasmus koordinátorka, paní mag. Čelofiga, se kterou jsem komunikovala celou dobu pobytu a bez který bych byla ztracená. Na emaily odpovídala ihned, všechno zařídila, všechno jsem věděla dostatečně dopředu a pokud byl problém, mohla jsem se za ní zastavit a vš bylo vyřešeno ještě ten den.
University clinical center je veliká, ale už starší nemocnice, která byla během mého pobytu zvenčí renovována, což bylo občas trochu nepříjemné. Jinak celkově nemocnice (ať už se to týká vybavení nebo lékařského ošetřní) je na tom stejně jako fakultní nemocnice v České republice.

Univerzita v Coimbře je jednou z nejstarších v Evropě. Její hlavní komplex, patřící pod světové dědictví UNESCO, nacházející se na kopci nad řekou Mondego, tvoří především historické budovy a symbol univerzity - zvonice. Najdeme zde i pozoruhodnou barokní knihovnu, muzea, studovnu a tak dále. Vstup do těchto budov mají studenti Univerzity zdarma a určitě stojí za navštívení. Nemocnice pro dospělé, kde jsem strávila polovinu stáže, se nachází v části města zvané Cellas. Prostředí nemocnice je poměrně dobře vybavené a příjemné. O moc krásnější je ale komplex dětské nemocnice nacházející se asi 20 minut chůze od té dospělé. Všudypřítomné květiny z barevného papíru na chodbách, barevné obrázky a moderně vypadající prostory vytvářejí příjemné prostředí vhodné k léčbě malých pacientů.