Studium matematiky je zde oproti Matfyzu naprosto odlišné.

- Organizace semestru: Semestry i zkouškové období jsou zde delší než u nás. Prázdniny jsou zde více rozprostřené během roku. V každém semestru je tak jeden volný prázdninový týden. Rovněž jsou delší vánoční prázdniny. Zimní přednáškové období je zhruba od začátku října do začátku února a letní od začátku dubna do druhé poloviny července.

- Přednášky: Přednášky zde mají vždy "velký formát", tj. dvě týdně a předměty jsou vždy za 9 kreditů.

- Cvičení: Nejvíce se liší cvičení. Na rozdíl od přístupu, jaký je u nás, kdy je student něčemu na cvičeních učen, jsou cvičení v Bonnu pouze předvedením řešení domácích úkolů. Ty dostává student každý týden a je jich vždy celá stránka (z každého předmětu). Pro zápočet je třeba je aktivně řešit, resp. dosáhnout celkem alespoň 50 % bodů. Student musí sám (resp. se spolužáky) přijít na to, jak úlohy vyřešit - od vyučujících se vesměs žádných návodů nedočká. Řešením domácích úloh tak student stráví takřka veškerý svůj volný čas. Cvičení jsou vedena studenty vyšších ročníku, pročež mohou být dost k ničemu.

- Zkouškové období: Zkouškové je rovněž naprosto jiné než u nás. Zkouškové období totiž žádné "období zkoušek" není. Na rozdíl od našeho systému, kdy vyučující vypisují různé termíny zkoušek, a to během celého zkouškového, jsou zde zkoušky organizovány centrálně studijním. Termíny jsou vždy jen dva. Hlavní termín bývá hned na začátku zkouškového (někdy i poslední týden přednášek) a druhý, opravný termín na konci. Pro zimní semestr to znamená začátek února a konec března; pro letní semestr konec července a druhou polovinu září. Pokud student neuspěje u prvního termínu, tak má de facto prázdniny, až dokud se nezačne učit na druhý termín. Konání hlavního termínu zkoušky hned na začátku zkouškového rovněž znamená, že student má minimální čas se na zkoušku naučit, a musí se tak látce aktivně věnovat již během celého semestru.

- Zkoušky: Naprosto odlišný je zde i typ zkoušek. V bakalářském studiu jsou zkoušky výhradně písemné bez ústní části. Na rozdíl od Matfyzu, kde je podstatou zkoušky naučit se nazpamět všechny definice, tvrzení a důkazy, můžete důkazy ihned bez obav zapomenout. Nikdo je po vás totiž nikdy nikde chtít nebude. Zkouška sestává z teoreticko-praktických příkladů, jejichž řešení musí student na zkoušce vymyslet. Nejvíce se tak na Matfyzu podobá teoretickému příkladu na zkouškách z Matematické analýzy; akorát je to celá písemka a příklady jsou desetkrát těžší. Na písemku by měly studenta nejvíce přípravit domácí úlohy, které během celého semestru řeší; písemka však nesestává přesně z téhož typu úloh. Zároveň neexistují žádné vzorové písemky, jako tomu bývá u nás – student tedy jde na zkoušku aniž by měl jakékoli tušení, jak bude písemka vypadat. Tento stav naštěstí vyrovnává neuvěřitelná lenost bonnských přednášejících, kteří používají dokola stejné typy příkladů. Na zkoušku se tak dá nejlépe připravit právě řešením písemek z minulých let.