top of page
.png){kind=small}
.png)
.png){kind=small}
Autor(ka):
Štěpán Pichl
Autor(ka):
fakulta:
Štěpán
Pichl
Fakulta sociálních věd
rok výjezdu:
2024/2025
email:
Máš otázku? Kontaktuj mě!
Štěpán je k dispozici na sítích:
stepanphl
.png){kind=small}
.png)
Autor(ka):
fakulta:
rok výjezdu:
Štěpán
Fakulta sociálních věd
2024/2025
Hacettepe University
praktická stáž
studijní pobyt
Jak Štěpán hodnotí svůj pobyt?
univerzita
město
ubytování
finanční náročnost
o univerzitě
Čím byla tvá univerzita výjimečná? Jak vypadaly prostory ve kterých jsi studoval(a) a univerzitní vybavení?
Můj první dojem z kampusu byl jednoznačně jeho obrovská rozloha. Univerzitní areál zahrnuje nejen fakulty a koleje, ale také obchodní centra, desítky restaurací, obchodů, sportovišť a rozlehlé lesy, které se táhnou na desítky čtverečních kilometrů.
Budovy univerzity pocházejí převážně ze 60. a 70. let. I když na nich čas zanechal svou stopu, jejich architektura mi připadala zajímavá a měla své kouzlo. Vedle těchto starších staveb tu však najdete i moderní budovy a univerzita neustále investuje do výstavby nových budov.
Co tě první napadne, když pomyslíš na svou "adoptivní" univerzitu. Čím byla výjimečná? Jak vypadaly prostory ve kterých jsi studoval(a) a univerzitní vybavení?
Organizace studia a průběh semestru jsou v Turecku velmi podobné, ne-li totožné s těmi v České republice. Semestr začíná a končí ve stejných termínech a během něj studenti absolvují v každém předmětu půlsemestrální zkoušku, na závěr pak písemný test. Občas se zadávají i domácí úkoly, ale nic, co by výrazně vybočovalo z běžného akademického standardu.
Co mě však překvapilo, byl důraz na docházku. Na každé hodině se studenti museli osobně podepsat na prezenční listinu, což bylo důsledně kontrolováno. Na druhou stranu musím velmi pozitivně ohodnotit přístup vyučujících. Jako Erasmus student jsem se setkal s velkou vstřícností – nebyl problém domluvit se na individuálních konzultacích nebo si přizpůsobit požadavky výuky. Profesory bylo možné oslovit s jakýmkoli dotazem a ochota pomoci byla opravdu příkladná.
Slabá organizace a byrokracie
Co však naopak hodnotím negativně, je organizace výměnných pobytů a celková administrativa. Kvůli covidu univerzita výměnné programy na čas přerušila a nyní je znovu obnovuje, ovšem podpora příchozích studentů je minimální. Komunikace se omezila na několik e-mailů od hlavního Erasmus koordinátora a neexistoval žádný systém buddy studentů, kteří by nově příchozím pomohli zorientovat se ve škole a ve městě.
Dalším problémem byla jazyková bariéra. Angličtina zde rozhodně není samozřejmostí, a to nejen mezi studenty, ale hlavně mezi administrativními pracovníky na univerzitě a kolejích. Často bylo nutné hledat někoho, kdo by mohl překládat, nebo se spoléhat na překladač, což celý proces prodlužovalo a komplikovalo. Ačkoli jsem narazil na jednotlivce, kteří se opravdu snažili pomoci, celková organizace podpory pro Erasmus studenty byla velmi slabá a univerzitě v tomto směru chybí propracovanější systém.
Jak vypadá studentský život na univerzitě?
Život na univerzitě bych hodnotil jako velmi pestrý, ale s jedním zásadním omezením – záleží, zda student mluví turecky. Na škole fungují desítky zájmových skupin a klubů všech možných zaměření, od sportovních a vědeckých až po taneční nebo cyklistické. Univerzita má také výborně vybavená a moderní sportoviště, která jsem rád využíval. Bohužel, téměř všechny aktivity probíhají výhradně v turečtině, což pro zahraniční studenty znamená značnou bariéru.
Na univerzitě také nefunguje žádná organizace typu Erasmus Student Network (ESN), která by pořádala akce pro zahraniční studenty. Proto jsem se připojil k ESN skupině na sousední Middle Eastern Technical University (METU), která je pro Erasmáky daleko vstřícnější – výuka tam probíhá výhradně v angličtině a zahraničních studentů je tam přes 100. To znamená i velké množství organizovaných akcí a možností pro sociální život.
Co se týče vybavenosti, kampus Hacettepe nabízí téměř vše, co člověk potřebuje. Nachází se tu několik menších obchodních center, desítky kaváren a restaurací různých cenových kategorií, herny a především skvělá sportoviště, mezi nimi 50metrový bazén s panoramatickým výhledem na Ankaru.
Přímo k univerzitě přiléhají rozsáhlé lesy, které jsem často využíval k procházkám a běhu. Překvapilo mě ale, že jsem tam téměř nikoho nepotkával. Zdá se, že běžní Turci nejsou v tomto ohledu příliš aktivní – nebo možná mají k přírodě jiný přístup a jsou v tomto směru opatrnější.
Studoval(a) jsi v angličtině, nebo v jazyce hostitelské země? Jaké požadavky jsou v oblasti jazyka kladeny univerzitou?
Hlavním vyučovacím jazykem na univerzitě je turečtina, přičemž předměty v angličtině jsou dostupné jen v omezené míře. Většina fakult sice nabízí studijní programy v angličtině, ale výjimkou je Fakulta sociálních věd, kde jsem studoval já – a právě tam byla jazyková bariéra největší.
Abych se s tím vypořádal, domluvil jsem se s fakultním koordinátorem a několika vyučujícími, kteří mi naštěstí vyšli vstříc. Společně jsme sestavili učební plán z předmětů, které nebyly příliš náročné na jazykovou vybavenost a u nichž bylo možné získat studijní materiály v angličtině. Díky jejich ochotě se mi podařilo zvládnout výuku i přes omezenou nabídku anglicky vyučovaných kurzů.
o městě
Jak na tebe město působilo? Jak byste jej charakterizoval/a? Co je zde zajímavého k vidění?
O Ankaře koluje jeden vtip: Co dělat v Ankaře? Odjet z ní. I když je to samozřejmě nadsázka, není daleko od pravdy – Ankara toho turistům příliš nenabízí. Město je obrovské, a přesto jsem během pobytu prozkoumal jen jeho malou část. Ankara stojí na třech pilířích: studenti, business a státní správa. Právě díky množství studentů je především v centru Ankary i jisté společenské vyžití. To jí dodává atmosféru vážnosti a zaměření na výkon.
Najdete tu i místa k relaxaci, jako jsou velké parky a jezera, ale celkově město podřizuje vše efektivitě a automobilové dopravě. Ta je v kontrastu se západoevropskou urbanistikou vskutku drastická. Metro funguje spolehlivě, ale autobusy doporučuji využívat jen s velkou časovou rezervou a pořádnou dávkou trpělivosti.
Ankara leží v nadmořské výšce přes 1000 metrů, takže je o něco chladnější než většina Turecka. Klima odpovídá tomu českému, ale chybí zde přirozená vegetace, což městu dodává poněkud strohý a utilitární vzhled. Historické centrum včetně Atatürkovy mauzolea zvládnete projít za jedno odpoledne, což vysvětluje naprostý nedostatek zahraničních turistů. Na druhou stranu to znamená, že tu prakticky neexistuje turistická kriminalita. Pokud nepromluvíte, nikdo vás za turistu nepovažuje – a například taxikáři jsou zde až překvapivě poctiví.
Pokud se ale na město podíváte pozorněji, brzy na vás může padnout lehká tíseň. Monumentální vládní budovy obehnané ostnatým drátem, strážní věže a vojáci v kulometných hnízdech vytvářejí atmosféru, která člověka nenechá na pochybách, kdo tady drží otěže. DŮRAZNĚ NEDOPORUČUJI FOTIT COKOLIV SPOJENÉHO S VLÁDOU. Jen fakt, že jsem měl fotoaparát přes rameno, stačil jednomu vojákovi k tomu, aby mě na ulici zastavil a začal zpovídat, kam jdu a co jsem zač.
Za návštěvu ale stojí Muzeum neúspěšného puče 15. července vedle prezidentského paláce. Je to propaganda nejhrubšího zrna. která vás přiměje o to víc si vážit demokratických hodnot.
Celkově je ale Ankara velmi moderní město plné mrakodrapů, obchodních center a rozsáhlých desetiproudých bulvárů lemujících město. Najdete tu vše, co byste mohli potřebovat – od luxusních restaurací přes obří nákupní galerie až po špičkově vybavené coworkingové prostory. Pokud vám jde o pohodlí a funkčnost, Ankara vás rozhodně nezklame.
Nicméně pokud jste, stejně jako já, rozmazleni malebností českých měst, historickými uličkami a atmosférou kaváren na náměstích, může na vás Ankara působit trochu neosobně. Připomíná spíš výsledek Cities: Skylines – rozsáhlá, megalomansky plánovaná, plná dopravních tahů a monumentálních budov, ale s minimem přirozeně se vyvíjejícího charakteru. Město jako by bylo navrženo pro maximální efektivitu, nikoliv pro potěchu oka nebo duše.
o financích
Jak lze podle Tvojí zkušenosti vyjít se stipendiem? Kolik procent výdajů Vám pokrylo? Jaký je Váš názor na ceny v zemi obecně?
Mé stipendium činilo 550 eur měsíčně, což v Ankaře bohatě stačilo na pohodlný život. Bydlel jsem na kolejích, kde jsem za ubytování platil v přepočtu 3700 Kč měsíčně (mimo koleje by ovšem bylo bydlení velice drahé a blížilo by se cenám za nájem v Česku (10-15k/měsíc), proto důrazně doporučuji si domluvit dotované bydlení v kampusu školy). Největší výdaje pak směřovaly na jídlo a cestování po okolí. Překvapivě dostupná byla i rekreace – tříměsíční permanentka do luxusního fitness centra s 50 metrovým bazénem mě vyšla na pouhých 1200 Kč (cena pouze pro studenty).
Stravování v univerzitních restauracích v kampusu se pohybovalo mezi 80–200 Kč za jídlo, ovšem běžné stravování probíhalo ve školní menze, kde jedno jídlo stálo v přepočtu kolem 20 Kč. Kdybych se držel při zemi, vystačil bych s polovinou stipendia a ještě by něco zbylo, já jsem ale využíval možnosti turecka na plno a stipendium jsem tak téměř vyčerpal.
Co mě překvapilo, byly ceny v obchodech. Oblečení a produkty v obchodních centrech v obchodech světových řetězců se prodávaly za částky velmi podobné těm v Česku. Vzhledem k tureckým průměrným platům to znamenalo, že pro místní jsou nákupy v obchodech poměrně drahou záležitostí.
Poraď prosím spolužákům, jak ušetřit - Kde nakupovat? Jaké služby lze v rámci úspory financí využívat?
Doporučuji se ubytovat ve studentských domech v kampusu. Mne byla tato možnost nabídnuta přímo školou. Dále doporučuji využívat školní menzu. Určitě si doporučuji vyřídit místní studentskou kartu - umožňuje slevy na dopravu a vstupy zdarma do muzeí a galerií.
.png)
o ubytování
Jaké ubytování sis zvolil(a)? Doporučil(a) bys jej ostatním? A pokud ne, jaká varianta ubytování je podle Tvých zkušeností nejlepší (kolej, ubytování v soukromém bytě, soukromá kolej, sdílený pokoj a podobně...)?
Měl jsem možnost bydlet v jinak těžko dostupných studentských domech, což jsou o něco lepší koleje. Sdílel jsem dvoulůžkový pokoj s vlastní koupelnou, na každém patře byla společná kuchyň a prádelna. Cena za toto ubytování byla kolem 3 700 Kč měsíčně, což představovalo skvělý poměr ceny a komfortu. Budova navíc stála na okraji kampusu a byla v přímém kontaktu s lesem.
Klasické koleje jsou ještě výrazně levnější – pohybují se mezi 800 až 1 500 Kč měsíčně, ovšem za cenu sdíleného pokoje s dalšími třemi až pěti lidmi a výrazně nižšího komfortu. Navíc zde platí přísná pravidla, například povinnost být v budově nejpozději do 23:00.
Pokud si ale chcete dopřát větší soukromí, existují i soukromé bytové domy, které nabízejí samostatné bydlení. Ceny se zde však pohybují už kolem 10 000 Kč měsíčně, což je výrazně dražší varianta.
Pokud máte možnost, určitě doporučuji zajistit si ubytování přímo v kampusu – usnadní vám to život. Jako Erasmus student máte určitou výhodu, protože univerzita vám může pomoci získat místo, pokud jsou volné kapacity. Bydlení ve městě je totiž nejen drahé i na české poměry, ale zároveň znamená, že budete každý den trávit hodiny cestováním do školy a zpět.
o zážitcích
Využil(a) jsi Erasmu k cestování po tvé zemi/Evropě? Jaké jsou tvoje nejlepší cestovatelské zážitky? Co naopak nedoporučuješ?
V Ankaře rozhodně doporučuji využívat metro. Intervaly sice nejsou tak časté jako v Praze (během špičky 5–10 minut), ale i tak jde o nejspolehlivější dopravní prostředek. Městské autobusy doporučuji jen na kratší vzdálenosti nebo pokud máte dostatek času a trpělivosti. Kvůli chaotické dopravní situaci totiž často nabírají zpoždění a bývají přeplněné.
Ve městě je také možné využívat soukromé mikrobusy (dolmuše), kterých je naopak spousta. Směr jízdy mají vždy napsaný na přední straně, cena je o něco vyšší než u městských autobusů, ale na oplátku vám řidič zastaví prakticky kdekoliv – klidně i uprostřed dálnice.
V Ankaře bych se nebál využívat ani taxi. Ať už si ho objednáte přes Uber, nebo zastavíte na ulici, cena bude vždy stejná a férová. V taxi i MHD lze platit kartou – v autobusech a metru jsou při vstupu terminály, kde stačí přiložit kartu. Jízdenka stojí přibližně 16 Kč a platí na jednu jízdu.
Vnitrostátní doprava
Na kratší vzdálenosti (do 3–4 hodin cesty) doporučuji využívat dálkové autobusy. Oproti českým nabízejí více prostoru, protože mají pouze tři řady sedadel, a během cesty dostanete i malé občerstvení. Na delší trasy bych je ale podle místních rad raději nevolil.
Pokud vede do vaší destinace železnice, určitě ji využijte. Mezi velkými městy, například na trase Ankara–Istanbul, funguje vysokorychlostní železnice, která je pohodlnější než autobus.
Mým největším doporučením pro delší vzdálenosti je ale letecká doprava. Ačkoliv není nejšetrnější k životnímu prostředí, letenky jsou velmi levné (cca 400–800 Kč) a letadla jsou často modernější a prostornější než u evropských aerolinek. Největším vnitrostátním přepravcem je AJet, který propojuje až 40 letišť po celém Turecku. V ceně letenky bývá i příruční a odbavené zavazadlo, což z letecké dopravy dělá nejrychlejší a mnohdy i nejvýhodnější možnost cestování.
Jazyk a kultura: jakých kulturních odlišností jste si všiml/a? Jak jste se vypořádával/a s národním jazykem? Byl to i jazyk vašeho studia? Máte pocit, že jste se v jazyce díky pobytu posunul/a?
Hlavním vyučovacím jazykem na univerzitě je turečtina, přičemž předměty v angličtině jsou dostupné jen v omezené míře. Většina fakult sice nabízí studijní programy v angličtině, ale výjimkou je Fakulta sociálních věd, kde jsem studoval já – a právě tam byla jazyková bariéra největší.
Abych se s tím vypořádal, domluvil jsem se s fakultním koordinátorem a několika vyučujícími, kteří mi naštěstí vyšli vstříc. Společně jsme sestavili učební plán z předmětů, které nebyly příliš náročné na jazykovou vybavenost a u nichž bylo možné získat studijní materiály v angličtině. Díky jejich ochotě se mi podařilo zvládnout výuku i přes omezenou nabídku anglicky vyučovaných kurzů.
závěrečné hodnocení
Proč právě sem? V čem je lokalita výjimečná? Proč bys své kamarády do své země/ města poslal/a ty?
Dovolím si říct, že vás čeká naprosto unikátní zážitek, jaký vám žádná univerzita v EU nenabídne. Ze všech možných destinací pro Erasmus je Hacettepe pravděpodobně tou nejvíce exotickou – ne kvůli kvalitě nebo stylu výuky (který je v zásadě podobný jako jinde), ale kvůli prostředí, ve kterém se ocitnete.
Poznáte úplně jinou kulturu a pokud budete mluvit s místními, sledovat dění kolem sebe a zajímat se o aktuální situaci, dojde vám jedna zásadní věc – že se v Česku máme vážně nebývale dobře. Nikdy jsem se nepovažoval za aktivistu, ale jakmile v Ankaře na vlastní kůži poznáte, jak vypadá autoritářský režim, rychle zjistíte, že v něm žít opravdu nechcete.
Na druhou stranu ale pochopíte i to, že Turecko není jen politika. Potkáte nesmírně vzdělané a inteligentní lidi a zjistíte, že tahle země (až na demokracii a svobodu slova) nabízí snad úplně všechno.
Na závěr také musím znovu zmínit, že pokud se vám podaří najít ubytování v kampusu školy, bude váš Erasmus pobyt finančně nenáročný a se stipendiem si pohodlně vystačíte.
live-saving tips
Kdybych jel(a) znovu, určitě bych si nezapomněl(a) zabalit..
Cestovní pas. Ne že bych ho zapomněl ale budete ho potřebovat překvapivě často.
Před odjezdem bych býval(a) rád(a) věděl(a), že...
Nejdříve si ověřte, zda se vámi vybraný obor na Hacettepe University vyučuje v angličtině. Pokud plánujete studovat mimo Fakultu sociálních věd, máte poměrně široký výběr anglicky vyučovaných kurzů.
Dále doporučuji se před cestou do Turecka seznámit s jeho moderní historií – výrazně vám to pomůže pochopit, co se v zemi děje a proč jsou věci tak, jak jsou.
Turecko prošlo za posledních sto let obrovskými změnami. Založení republiky v roce 1923 Mustafa Kemalem Atatürkem znamenalo radikální sekularizaci a modernizaci společnosti. Dlouho se zdálo, že Turecko směřuje k evropskému modelu státu, ale politický vývoj od počátku 21. století ukázal, že se cesta této země může ubírat i jiným směrem.
Pokud porozumíte dynamice vztahu mezi sekularismem a islámem, vojenskými převraty, vládou Erdogana a geopolitickým postavením Turecka, budete daleko lépe chápat místní realitu – od toho, proč lidé reagují na některé věci citlivěji, až po to, jak funguje politický systém a média.
Nejvíc mě překvapilo, že...
Nejvíce mě překvapila modernost a globalizovanost turecké společnosti, zejména ve velkých městech, kde životní úroveň často předčila mé očekávání. Na druhou stranu mě zarazil přístup k ochraně přírody – školní lesy se během pár týdnů změnily v betonovou plochu. Také mě šokovalo množství plastového odpadu, hlavně kvůli absenci pitné kohoutkové vody, což vede k masovému používání PET lahví a jednorázových kelímků.
Naopak život v kampusu byl skvělý. Všechno bylo na jednom místě – koleje, fakulty, menza i různé služby, takže nebylo nutné neustále cestovat po městě. Možnosti sportovního vyžití byly také výborné, od posiloven po sportovní hřiště. Velkým překvapením pro mě byl také ohlas, který vzbudilo, když jsem zmínil, že jsem z Prahy. Spousta lidí na to reagovala nadšeně a často měli o Česku docela dobré povědomí.
Nejtěžší pro mě bylo....
Jak už jsem zmínil výše – byrokracie. Po nějaké době mi ale začala chybět i česká krajina a trochu mě iritovalo množství aut a složitost pohybu po městě jako chodec.
galerie
.png){kind=small}
Pomohla ti tato zpráva? Dej jí lajk a posuň ji v seznamu výše!
0
ohodnoť zprávu!
ohodnoť zprávu!
omrkni i zprávy dalších autorů o
Hacettepe University
Další zprávy z regionu Turecko
bottom of page