Když poprvé pomyslím na svou "adoptivní" univerzitu, jako první slovo, které mi vytane na mysli, je chaos.

Univerzita Sapienza je výjimečná tím, že co se týče organizace, je naprosto nepřipravená na zahraniční studenty. Ano, profesoři jsou skvělí (byť mají někteří z nich v angličtině velmi silný přízvuk, popř. horší slovní zásobu), ale co se týče rozvrhu, uvítacích aktivit, poskytování důležitých informací, funkčnosti kanceláře Erasmus a organizace jakékoli události, nemám bohužel nic pozitivního, co bych ohledně ní mohla sdělit. Abych vše demonstrovala na konkrétním příkladu (kterých mám v zásobě mnoho, ale tento vypovídá o všem), cca od října roku 2023 jsem se pravidelně dotazovala místní kanceláře Erasmus, kdy bude zahájen jarní semestr 2024. Odpovědí až do prosince 2024 bylo ve zkratce "prozatím nevíme, děkujeme za Váš dotaz". Nadto uvádím, že na jakýkoli mail, který jsem zaslala v angličtině, mi přišla odpověď v italštině. Když jsem začala být zoufalá, že musím zakoupit letenky do Říma nejpozději první týden v lednu, aby nebyly posléze několikanásobně dražší, hledala jsem na webu Sapienzy, kdy začínaly semestry v předchozích letech a jako datum začátku jsem odhadla druhý týden v únoru, letenky jsem tedy zakoupila na první únorový týden.

Ani po mém příletu do Říma, kdy jsem se spoléhala na to, že "týden dopředu již na Sapienze budou vše vědět" mi nikdo z kanceláře Erasmus nebyl schopen odpovědět na mail, kdy přesně začíná semestr. Webová stránka, aktualizovaná před půl rokem, tuto informaci taktéž neobsahovala a byť jen slůvkem se nezmiňovala o rozvrhu na jarní semestr. Řekla jsem si "nevadí, jsem v Itálii, měla jsem očekávat chaos". Podle informací na internetu měla být kancelář Erasmus otevřena ve čtvrtek (dejme tomu 11 - 14), osmého února jsem se tedy vydala osobně na Právnickou fakultu Sapienza tak, abych stihla úřední hodiny. Kancelář byla ale zavřená, čekala jsem u ní půl hodiny a nikdo nedorazil. Šla jsem tedy ihned poté do informačního centra fakulty s dotazem, kdy bude kancelář Erasmus otevřena. Slečny, očividně studentky, mě ujistily, že kancelář má ve čtvrtek zavřeno, ale bude otevřená v pátek. S vědomím "důvěřuj, ale prověřuj" jsem pro jistotu napsala email na kancelář Erasmus, že zřejmě nemají na internetu aktualizované úřední hodiny a požádala jsem je, aby mi zaslali otevírací dobu kanceláře a s klidem jsem jela zpět do svého ubytování. Když jsem dorazila domů, všimla jsem si emailu od Erasmus kanceláře, která mi napsala, že je čtvrtek a mají tedy otevřeno až do 16.00, v pátek mají zavřeno. Do školy už bych se včas nestihla vrátit a bylo mi jasné, že budu muset svůj dotaz odložit na další týden. Přestože jsem tedy přijela v dostatečném předstihu do Říma, celý první týden v Římě byl díky nesprávným informacím na webu univerzity, na dveřích kanceláře Erasmus a v infocentru fakulty zcela promarněný. Když jsem do Erasmus kanceláře dorazila hned následující pondělí (12. února) v 10 hodin dopoledne, bylo mi zde řečeno, že hodiny přeci (!!!) již začaly ráno v 8 hodin a já tak zmeškala své úvodní lekce. Co se týče rozvrhu, na webových stránkách se nikdy neobjevil. Byl v papírové formě vytištěný v jedné z chodeb fakulty, kdybych se nezeptala místních studentů, pravděpodobně bych jej až do konce svého pobytu neznala.

Omlouvám se za dlouhý text, ale dle mého názoru plně vystihuje mých následujících šest měsíců pobytu v Římě. Na jakýkoli dotaz jsem obdržela tři různé odpovědi. Jakýkoli požadavek byl problém. Díky tomuto přístupu jsem zcela zbytečně obíhala po dobu dvou týdnů místní úřady kvůli registraci mého pobytu, zmeškala kompletně celý uvítací týden pro Erasmus studenty (probíhal v době mé výuky), zameškávala část výuky kvůli překrývajícím se lekcím v rozvrhu, byla jsem nucena docházet na povinný předmět v italštině (přestože celé studium bylo v angličtině a více než polovina studentů italsky vůbec neuměla) a rovněž ztratila hodiny mého volného času kvůli dohadování se s Erasmus kanceláří ohledně certifikátů o absolvování jazykových a jiných kurzů, včetně potvrzení o délce pobytu a přehledu splněných povinností (transcript of records).

Co se týče prostorů, ve kterých jsem studovala, celý kampus vypadal na internetu velmi hezky, ve skutečnosti byla bohužel nejhezčí část pod lešením a za ohradou. Budova právnické fakulty byla slavnostně otevřena v roce 1935 a kromě technologického vybavení učeben a nových lavic mnoho změn od svého otevření nezaznamenala (nepočítám-li čvtrté patro, kde sídlila kancelář Erasmus, to vypadalo zcela nově).

Inštitúcia bola výnimočná svojim príjemným rodinným prostredím, kde každý z pracovníkov bol veľmi milý, vždy nápomocný a dokázal mi kedykoľvek poradiť. Ambulancií tam bolo mnoho, každá jedna vybavená potrebnými pomôckami, nebola preto nutnosť behať medzi ambulanciami a požičiavat´ si od iných terapeutov. Zároveň bola inštitúcia vybavená i prístrojmi služiacimi na výkon fyzikálnej terapie a menšou telocvičňou, kde bolo možné s pacientami už o niečo zdatnejšími využivať i posilovacie prístroje a pre mňa novinku, prístroj Imoove.

Univerzitná nemocnica Wakayama Medical University je veľmi moderná a vytvára príjemné prostredie pre jej zamestnancov aj pre študentov. Všetci vyučujúci boli veľmi ochotní nám všetko vysvetliť a ukázať. Menší nedostatok tvorila jazyková bariéra, odporúčala by som na cestu do Japonska si naštudovať čo najviac základných fráz, základy medicínskej Japončiny by boli bonusom. Rada by som zmienila aj veľkú pohostinnosť našich japonských spolužiakov, boli sme pozvaní na rôzne aktivity, ako lekcia Judo, Aikido a Kendo, stolný tenis, tvorba ikebany a tradičné japonské čajové rituály. Ochutnali sme tradičnú japonskú kuchyňu a mali sme možnosť sa zúčastniť nádherných letných slávností.

Univerzita byla kampusová, takže se všechny departmenty a budovy nacházely na jednom místě. Díky tomu měl člověk možnost se potkat i se studenty z jiných oborů a měl chuť na univerzitě trávit více času. Univerzita má velmi netradiční architekturu, byla postavena v 70. letech, uvnitř je moderní a velmi příjemná.

Díky projektu Erasmus+ jsem měl v rámci letního semestru a prázdnin možnost studovat v rámci prestižní heidelberské Univerzity Ruprechta Karla na lékařské fakultě v Mannheimu. Mannheimská fakulta je známá tím, že mezi prvními v celém Německu adaptovala modelový systém výuky (tzv. MaReCuM), který se v rámci kvality a navazujícího výzkumu řadí mezi nejužší špičku v celé Evropě.

Mladá univerzita založená roku 2000 (lékařská fakulta dokonce až roku 2016). Kampus leží nedaleko historického centra města a nachází se v něm všechny univerzitní budovy a všechny fakulty. Kromě učeben zde najdete i knihovnu se studovnou, menzu nebo kavárnu.

Když jsem na ambasádu přijížděl, čekal jsem, že to bude hodně formální místo, skoro až nepřátelské. Namísto toho jsem nalezl příjemný pracovní prostor. Každý zde má svou oblast specializace a své úkoly, na ambasádě panuje velmi dobrá atmosféra, každé ráno se kolegové baví u kafe apod. Měl jsem příležitost pracovat a komunikovat s lidmi velmi kvalifikovanými ve svých oborech, ať už se jednalo o naši litevskou koordinátorku kulturních projektů, vojenského attaché nebo samotného velvyslance, jenž byl v minulosti NGŠ.

Tradice a historie

Určitě stejně jako všude v Itálii organizace (především před odjezdem) byla poněkud zmatená a náročná (např. nepodařilo se mi najít před odjezdem ani, kdy přesně semestr začíná), ale ochota komunikovat a poradit tamního studijního oddělení (signor Costa) vše vykompenzuje!
Prostory samy - právní předměty se vyučují v centru (méně než 10 min chůze od Duoma) a hlavní budova je krásná. Do knihovny je třeba online registrace časového slotu - nikdo nekontroluje, jak dlouho tam člověk skutečně je, ale jen nutná pro vstup.

​

OVGU je poměrně nová univerzita a pocit novosti, modernosti a inovace může i krátce shrnout celkový dojem z pobytu. Areál nemocnice je nádherný, čistý, doplněný bohatou zelení připomínající někdy skoro botanickou zahradu. Docházela jsem na přednášky přímo v areálu nemocnice do nově postaveného moderního přednáškového sálu. Oddělení, která jsem měla možnost v rámci praktické výuky navštívit, byla nová, příjemná a moderně vybavená. Součástí nemocničního areálu je i dobrá medicínská knihovna a na hlavním kampusu, který je v jiné části města než nemocnice, se pak nachází obrovská moderní knihovna, kam se hodně studentů chodí učit.

Univerzita má několik kampusů po městě, většina z nich je relativně dál od centra. Já naštěstí trávila nejvíce času na Neues Palais, což je i sídlo univerzity, v krásné historické budově. Všechny budovy univerzity byly opravené, vždy čisté a špičkově vybavené, během pobytu mi tak nic nescházelo.