Studovala jsem na specifické fakultě Erasmus University Rotterdam, kterou nazývají Erasmus University College. Jedná se o interdisciplinární fakultu, která se věnuje oboru Liberal Arts a vyučuje obrovské množštví sociálně-humanitních oborů – od mezinárodních vztahů a politické filozofie, přes behaviorální ekonomii a strategické vedení firmy až po genderová studia či feministickou literaturu. Nutno podotknout, že na fakultě byly i přírodovědecké a matematické předměty, například neurovědy, molekulární biologie, statistika nebo programování v Pythonu. Vybral si tu zkrátka téměř každý. Fakulta se zaměřuje hlavně na to, aby studenti měli široký záběr a snaží se je naučit přemýšlet kriticky nad jakoukoliv teorií.

Výuka probíhá v krásné staré budově v centru města, kousek od slavných Cube Houses. Vyučuje se úplně jinak než jsme na to v ČR zvyklí, používají tzv. metodu Problem Based Learning (PBL), kdy každý předmět má jednou týdně tříhodinový seminář. Ten má specifickou strukturu: studenti nejdříve společně reportují, co se v předchozím týdnu naučili k určitému tématu a následně jim učitel – zvaný tutor – rozdá/promítne několik podnětů (fotografií, videí, textů, atp.), kterými nastartuje debatu o dalším problému. Tento problém je poté předmětem studia pro další týden. Studenti společně pak definují, o jaký problém se jedná a co jsou základní myšlenky, které si mají nastudovat. Tutor jim dodá seznam povinné a doporučené literatury, kterou mají studenti za úkol pak v průběhu týdne přečíst a zpracovat. Takto probíhá výuka 6-8 týdnů a poté studenty čeká zkouška či závěrečný projekt/esej. Po zkouškovém týdnu následuje dalších 6-8 týdnů výuky, tentokrát ale jiných předmětů. Semestr je tedy rozdělen na tzv. dva Quads, což zajištuje opravdu intenzivní studium každého předmětu.

Příprava na semináře je povinná a je známkovaná. Student může na semináři chybět pouze jednou - pokud chybí dvakrát, stojí ho to 10 % známky. Pokud chybí třikrát, z předmětu dostane F. Literatura bývá většinou obsáhlá a poměrně náročná. Učitelé kladou velký důraz na samostudium a spoléhá se na to, že se student umí sám připravit. Jsou vysoké nároky na adekvátní rozvržení času - musíte totiž stíhat všechno.

Semináře bývají v týdnu doplněny také přednáškami. Ty jsou sice nepovinné, ale docházka tam bývá opravdu přínosná. Většinou to pomůže s pochopením samotné četby.

Velkou část studia jsou také skupinové projekty, ať už to jsou kreativnější prezentace, či experimenty a eseje. Studenti si opravdu všechno osahají vlastníma rukama. Přestože se univerzita zaměřuje hodně na teorii, učitelé se zároveň snaží výuku proplétat praktickými úkoly. Retence učiva je tam velmi vysoká, což je zajištěno právě intenzivní přípravou na semináře a různými projekty. Zkrátka, učí se tu pořád.

Přístup ke studentům je tu velmi přátelský. Učitelé se neoslovují tituly, tak jak je tomu v ČR, nýbrž se oslovují křestním jménem. Nestaví se tu pevná hierarchie mezi studenty a učiteli, učitelé považují zpětnou vazbu svých studentů velmi vážně a snaží se svou výuku neustále přizpůsobovat svým studentům. Semináře bývají vedeny studenty, nikoliv učitelem – jeho role je spíše koordinační. Studenti vedou diskuzi sami a v ideálním případě učitel nezasahuje vůbec. Je zde celkově zkrátka kladen velký důraz na to, že co se student nenaučí sám, nenaučí se vůbec.