.png){kind=small}
Momentálně jsem na svém Erasmu ve Finsku v Turku a je to tu úžasné. Když jsem sem ale dorazila, zjistila jsem, že je tu pár věcí, které bych ráda věděla před tím, než jsem se do Finska vůbec vydala. Sice se jedná pouze o drobné věci, ale myslím, že by mi hodně zjednodušili přípravu a v některých případech bych se nemusela tolik stresovat.
První věc se týká hromadné dopravy a já ji vidím jako jednu z nejzásadnějších, kterou by měl vědět každý, než se vypraví do Finska. Každá zastávka autobuse je na znamení. Pokud tedy stojíte na zastávce je potřeba přistoupit k okraji a zvednou ruku, aby vám autobus zastavil. Pokud tak neuděláte, můžete jen sledovat, jak autobus pokračuje v jízdě, aniž by na vaší zastávce zastavil. Je potřeba opravdu viditelně zvednou ruku – bohužel nestačí, jako v Česku na zastávkách na znamení, jen to, že na zastávce stojíte. A samozřejmě, když chcete vystoupit je potřeba vždy zmáčknout tlačítko Stop.
Další věc jsou poměrně levné studentské jídelny. Ve Finsku platí stát studentům větší část ceny obědů. Studenti tak potom ve studentských jídelnách platí minimální cenu (necelé 3 eura). A je to tedy nejlevnější varianta, jak se ve Finsku (jako student) levně najíst. Když si jídlo uvaříte doma cena je vyšší než ve studentské jídelně. Vyplatí se tedy chodit tam. Je dokonce možné, alespoň v naší jídelně si zaplatit obědy dva a jeden si zabalit s sebou jako večeři. Přála bych si abych tohle věděla před odjezdem, alespoň bych se nemusela stresovat tím, co tu budu jíst a jestli bych se neměla naučit něco vařit. Velkou výhodu také vidím v tom, že alespoň jedna z těchto jídelen je otevřena téměř do večera, a dokonce i o víkendu. Skvělé je také to, že si člověk nandává jídlo sám, je tedy možné vzít si přílohu podle chuti – většinou rýži nebo brambory. V ceně oběda je zahrnuto pití, hlavní jídlo, různé druhy salátů a pečivo, které je možné si vzít s sebou a sníst ke svačině nebo další den k snídani.
Když ještě zůstaneme u jídla, hodně jsem se stresovala kvůli své laktózové intoleranci. V Česku většina podniků včetně menz toto vůbec neřeší a občas je pro mě i v Praze těžké najít něco, co vlastně můžu jíst. A když už něco najdu, je to většinou jídlo veganské, o které já osobně nestojím, protože mám ráda maso. Tady s tím ale vůbec není žádný problém. Finsko je ráj pro lidi s potravinovými alergiemi. Ve studentských jídelnách je téměř veškerá nabídka bez laktózy nebo se sníženým obsahem laktózy. Každý den je v nabídce vegetariánské i veganské jídlo. Vše je řádně popsáno. Místo toho abych se tedy stresovala, co vlastně budu jíst, jsem se mohla těšit na skvělý výběr smetanových omáček a jogurtových dresinků, které si můžu bez problému dát. I většina polotovarů a dalších produktů jako například sýry, které lze koupit v supermarketu, jsou bez laktózy či dokonce bez lepku. Zákusky v kavárnách jsou z větší části také bez laktózy a já si mohu tedy konečně dopřát zákusek se šlehačkou. Také v restauracích je kompletní menu bez laktózy běžné, a tak jsem si v Laponsku mohla dopřát tradiční pokrm ze sobího masa s bramborovou kaší a brusinkami.
Před odjezdem jsem také řešila kolik hotovosti si s sebou mám brát a kolik peněz si nechat na kartě. Rozhodla jsem si, že si vezmu v hotovosti celkem dost, abych si nemusela hned vybírat. Vůbec to ale nebylo potřeba. Ve Finsku akceptují karty téměř úplně všude. Ještě se mi nestalo, že bych narazila na místo, kde nelze platit kartou. Naopak se mi stalo, že mi na několika místech oznámili, že nelze platit hotově. Nejí to možné třeba v autobusech, na univerzitě, v místním pivovaru nebo v některých barech. Je tedy fajn nějaké peníze v hotovosti s sebou mít, ale určitě není třeba aby to byla nějaká větší částka.
Také jsem se snažila mít s sebou nějaká drobná eura na záchod. Zatím se mi ale nestalo, že bych někde musela za použití toalety platit. V Helsinkách jsou veřejné záchody přímo v centru zdarma, stejně jako na všech benzínkách, na kterých jsme stavili při naší cestě do Laponska. Všimla jsem si jedné výjimky a tou je vlakové nádraží v Helsinkách. Ani tady ale není potřeba platit, protože přes silnici je obchodní dům, kde jsou záchody zdarma.
Velkým překvapení pro mě byli dvojjazyčné názvy, a to téměř všeho. Ve Finsku jsou totiž uznávány dva jazyky – finština a švédština. Autobusové zastávky, ulice a někdy i významné památky mají tedy většinou dva názvy, což pro mě bylo hodně matoucí, hlavně ze začátku, když mi Google jednou ukázal finský název zastávky, kam mám jet, a podruhé švédský. Pokud se také budete snažit názvy přeložit nemusí mít ani stejný význam. Jako příklad mohu uvést pevnost v Helsinkách jež je známá pod svým finských názvem Suomenlinna, tedy Finský hrad. Její méně známí švédský název je Sveaborg, což znamená Švédský hrad. Další příklad je jméno města, ve kterém studuji Turku – Åbo. Ze začátku toto může být hodně matoucí.
Jednou z věcí, o které jsem sice věděla, ale nechtěla ji věřit je důvěra v lidi. Opravdu je pravda to, co se říká. Ve Finsku si lidé věří. Prvním příkladem je studentská jídelna, ve které si o víkendu studenti platí sami. Studentům se tu věří a nikoho z místních by tu ani nenapadlo za své jídlo nezaplatit. Pokud je někde omezený čas (v bazénu nebo při půjčení lyží) poskytovatelé služeb věří, že všichni stanovený čas dodrží. Ve veřejných saunách poté byli jako šatny dvě nezamykatelné místnosti – jedna pro muže a jedna pro ženy. Veškeré osobní věci si každý zanechal v těchto místnostech. Je také možné na ulici najít opřená nezamčená kola, které by tu nenapadlo nikoho ukrást. Univerzitní knihovny jsou přístupné studentům po i před otvírací dobou – bez přítomnosti personálu. Tato důvěra je neuvěřitelná a u nás prakticky nemožná.
Poslední věc se týká vzdělávání. Spousta kurzů, které univerzity nabízí jsou tzv. self-study kurzy. Tedy kurzy bez jakýchkoliv přednášek či seminářů. Většinou jsou založené na individuální práci, četbě a psaní esejí. Na první pohled se to může zdát opravdu skvělé a poměrně zvládnutelné. Jak jsem ale postupem času zjistila, tak to tak není. Pokud není člověk zvyklý, na této typ studia a neumí si zorganizovat čas, může to být velmi náročné a nekonečné. Toto asi bude hodně individuální, já bych ale alespoň malé varování před svým Erasmem ocenila. Je to opravdu jiný způsob výuky, než na jaký jsem zvyklá z České republiky a trvalo mi nějaký čas si na to zvyknout. Na druhou stranu je to ale skvělá zkušenost.
Toto jsou informace, které bych já osobně bývala ráda věděla před cestou na svůj Erasmus. Doufám, že třeba někomu z vás pomohou a udělají mu začátek Erasmu ve Finsku méně stresující.
