Vídeňská atmosféra až domů

Toulat se historickým centrem, posedět v klasické vídeňské kavárně, navštívit některé slavné muzeum či galerii, prostě ochutnávat pohodový život v metropoli na Dunaji plnými doušky. Tak to je přesně to, na co si budete muset počkat, pokud váš studijní pobyt přerušilo rozšíření nového koronaviru, anebo už jste z Vídně nějaký ten pátek doma, ale prostě se vám stýská. Přináším vám několik nápadů, jak ochutnat Vídeň z pohodlí domova.

canva.com

1) Češi patří k Vídni

Svižná a vtipná kniha rozhlasového redaktora a spisovatele Jiřího Kamene o českých stopách, které jsou ve Vídni všudypřítomné.

2) Stefan Zweig – Svět včerejška

Výprava do „echtovní“ Vídně na přelomu století, do Vídně literárních kaváren, intelektuálních salonů, Sigmunda Freuda, Theodora Herzela nebo Egona Schieleho.

3) Oficiální web + youtube kanál

Praktické a přehledné informace v češtině přímo od zdroje https://www.wien.info/cs, včetně desítek videí s tipy na výlety, procházky, kulinářské zážitky. Zajímavý je díl s názvem Vienna on budget

4) Rakouský rok na Vltavě

Každý rok zasvětí Český rozhlas Vltava jedné zemi – v roce 2018 to bylo právě Rakousko (https://rakouskyrok.rozhlas.cz/). V jejich audioarchivu najdete bezpočet pořadů o rakouské kultuře, společnosti, historii, zvycích, vědě, prostě o všem, na co si jen vzpomenete. Obzvlášť doporučuji 20dílný pořad o vídeňských kavárnách (zadejte do vyhledávače archivu: Na kávu do Vídně). Odkaz na audioarchiv

5) The Local

Jak jsem psala v minulém článku, ve Vídni se dá celkem pohodlně žít i bez znalosti němčiny. Díky webu The Local, kde se dočtete o aktuálním dění v angličtině, zůstanete v obraze.

6) Bedekr České televize

V archivu ČT můžete zhlédnout pořad Bedekr, který jednu sérii věnoval Rakousku. Vídeň se objeví hned ve dvou dílech – jeden je běžný a jeden speciální, vánoční. A tak zatímco sedíte doma, můžete si naplánovat, kam se nejen ve Vídni, ale i v jejím bližším i vzdálenějším okolí vydáte. Mně se nejvíc líbil díl o Dolním Rakousku, kam se v létě chystám na kolo.

Tak snad brzy na viděnou ve Vídni!

Autorkou je

Kateřina Krejčová

na profil

Semestr ve Vídni: shrnutí zkušeností

S koncem února končí i můj pobyt v rakouském hlavním městě. Po dvou textech o pěší turistice ve Vídni a okolí bych v tomto blogu bych rád pobyt ve Vídni shrnul a představil typy pro ty z vás, kteří by o studijním výjezdu do Vídně nebo i někam jinam uvažovali. Dopředu upozorňuji, že mé postřehy ukazují pobyt tak, jak jsem jej vnímal já sám a nemají tedy objektivní vypovídající hodnotu.

Vídeň pro mě nebyla prvním delším studijním nebo pracovním pobytem v zahraničí. Ještě před maturitou se mi povedlo vyjet na měsíční pracovní stáž na Maltu a v roce 2017 jsem vyjel se svou současnou manželkou Terezou na dva měsíce dobrovolničit do Velké Británie. Po svatbě na podzim 2018 jsme si s Terezou řekli, že bychom rádi studovali několik měsíců v zahraničí spolu. Nebylo jisté, že se nám povede najít město, kam bychom oba mohli jet ve stejný termín (Tereza dělá doktorát na FSV UK, já studuji magisterský obor na PřF UK). Nicméně asi s velkou dávkou štěstí se nám oběma povedlo získat stipendia na pobyt ve Vídni od října do prosince 2019 v případě Terezy a od října 2019 do února 2020 v mém případě. Vídeň jsme si vybrali, protože oba dva v rámci možností ovládáme němčinu, rakouská kultura a mentalita je nám velmi sympatická a o kvalitě života ve Vídni jsme slyšeli a četli z mnoha stran.

Příjezd do Vídně byl trochu hektický, ale velmi rychle se náš vídeňský život usadil. Bydleli jsme v cenově poměrně dostupné koleji Studentenheim Rudolfinum v blízkosti Karlsplatzu na kraji centra Vídně. Ceny bydlení, jídla v restauracích i supermarketech nebo hromadné dopravy jsou o něco vyšší než v Česku (v případě hromadné a koleje asi jednou tolik). Nicméně vyšší cenu vyrovnává skoro vždy vyšší kvalita, takže jsme oproti Česku o trochu vyšší útraty nelitovali. Ve škole jsem chodil na šest předmětů, z toho tři v němčině a tři v angličtině. Vyučování se naplno rozběhlo až v listopadu, ocenil jsem tedy možnost věnovat se první měsíc psaní své diplomové práce. Seznámení se s jiným studentským infomačním systémem a celkově s jiným systémem výuky bylo trochu náročnější, ale při řešení problémů byli ve škole velmi nápomocní. Se vstřícností a ochotou pomoct jsme se oba setkávali během celého pobytu. V případě jakýchkoli problémů nebo otázek ve škole či koleji nám na zaslané e-maily vždy rychle a jasně odpověděli.

Obtížnost předmětů ve Vídni bych přirovnal k obtížnosti předmětů v Česku. Ve Vídni jsem psal delší seminární práce (závěrečná práce měly rozsah od 3000 do 5000 slov), ale pouze jeden předmět byl zakončen zkouškou. Ve škole mě tedy limitovala hlavně omezená znalost němčiny, ale i tak jsem se na německých předmětech poměrně dost naučil. Bylo velmi zajímavé vidět, jaké informace se učí na geografii v Rakousku a v jakých souvislostech vnímají vídeňští geografové Česko.

Podle mých zkušeností je vstřícnost a ochota personálu i jedním z rysů restaurací v Rakousku (je fakt, že do turistických restaurací jsem nechodil). Téměř vždy se mě obsluha zeptala, jestli jsem byl s jídlem spokojen. Připadá mi, že jídlo v rakouských restauracích má vyšší kvalitu a díky celkově příjemné atmosféře mi ani nevadilo, že jídlo ve Vídni stálo asi o 30 % víc než v Česku. Zároveň jsem se během celého pobytu nesetkal, že by se někdo na mne díval „spatra“ jako na Čecha. Může to být způsobené velkým množstvím obyvatel Vídně s českými kořeny nebo jednoduše tím, že jsem se přímo setkal pouze s hodně málo Rakušany.

Asi největší nepříjemnost pobytu pro mě představovalo přihlášení k pobytu delšímu, než jsou tři měsíce. V celé Vídni je pouze jeden úřad, kam se mohou přihlašovat k pobytu občané států EU a Švýcarska. Ve městě žijí statisíce obyvatel EU a Švýcarska, proto je pro přihlášení třeba být před úřadem brzo ráno. Já byl na místě od 6:15 téměř do poledne. Nicméně alespoň jsem si díky této menší komplikaci uvědomil, jak složité mají jednání s úřady v Česku i jinde v EU občané zemí mimo Evropskou unii. Kromě přihlášení k pobytu bylo také poměrně náročné vyřídit administrativu spojenou s Erasmem, ale na fakultních stránkách PřF je vše podrobně vysvětleno a lidé z Erasmus kanceláře PřF UK mi s vyřízením pomohli.

Pobyt ve Vídni jsem si opravdu užil. Povedlo se mi trochu zlepšit němčinu i rozšířit znalosti z geografie. Osobně považuji za chybu, že jsem se neseznámil s více lidmi a více se nevěnoval němčině. Obecně se necítím úplně komfortně při seznamování s novými lidmi. Nicméně těch pár lidí, co jsem potkal, bylo velmi zajímavých. Příště bych se také snažil méně na internetu sledovat dění doma a zkusil bych se více dozvídat o situaci v zemi, kde právě jsem. Celkově beru pobyt na Erasmu primárně jako za možnost poznat víc sám sebe a věřím, že výjezd do Vídně nebyl mojí poslední zahraniční zkušeností.

Autorem článku je

Tomáš Zavadil

na profil

Proč (ne)jet na Eramus aneb co je potřeba mít na paměti

1) Finanční stránka

Samozřejmě dostanete z programu Erasmus+ příspěvek, do některých zemí větší, do jiných menší. Neznám ovšem nikoho, komu by tento příspěvek pokryl veškeré náklady. Navíc – do nové země nejedete přežívat, ale poznávat a objevovat. Ať už vám „na život“ přispívají rodiče, nebo si vyděláváte sami, finanční stránku svého dobrodružství dobře promyslete. Ať pak nesmutníte, když zjistíte, kolik stojí potraviny, veřejná doprava nebo posezení v kavárně ( či hospodě) ve vaší vysněné destinaci. V minulém školním roce činil příspěvek na výjezd do Rakouska 450 euro na měsíc (letos se to o něco zvedlo) – ubytování mě přišlo na 315 euro/měsíc, zbývá necelých 150 euro, což na život ve Vídni není mnoho. Každý měsíc jsem si ze svého (ehm, díky, mami!) doplácela cca dalších 170 euro. Taky jsem jela na výlet mimo Vídeň (jednou vlakem a podruhé, když jsem viděla ty ceny vlaků, radši na kole), no a když už jsem byla „na půli cesty do Chorvatska“, tak jsem se podívala i tam (není moje vina, že velikonoční prázdniny trvají v Rakousku 14 dní, tak co s takovým množstvím volna?!). Suma sumárum, co jsem si předchozí rok našetřila, nechala jsem na Erasmu.

2) Školní povinnosti na dvou univerzitách Zcela upřímně, kdybych někam vyjížděla znovu, prodloužím si studium na domácí univerzitě a celý semestr/rok si vyhradím pouze pro radosti a povinnosti studia na zahraniční univerzitě. Já ale nechtěla prodlužovat za žádnou cenu, rozhodla jsem se tedy souběžně získat 20 kreditů na Vídeňské univerzitě (minimální počet pro úspěšné absolvování Erasmu) a 30 kreditů u nás na pedagogické. Ve výsledku jsem se pořád jen učila a během února, května a června pendlovala několikrát měsíčně mezi Prahou a Vídní z jedné zkoušky na druhou.

3) Není univerzita jako univerzita Tak samozřejmě se to liší univerzita od univerzity, fakulta od fakulty, katedra od katedry, pedagog od pedagoga…Říkám to se vší opatrností bez záměru kohokoliv urazit, ale jak známo, mezi univerzitami v centru země a v regionech jsou rozdíly, u nás i ve světě. Vídeňská univerzita je v Rakousku něco jako ekvivalent naší Karlovy univerzity. Tomu také odpovídají požadavky kladené na studenty. A tak s lehkým svědomím říkám – příště bych zkusila nějakou regionální, případně ne tolik prestižní univerzitu. Čímž vás nechci od Uni Wien odradit, naopak, je dobré to zažít na vlastní kůži, ovšem je dobré být předem informován.

4) Nechci opouštět svou drahou polovičku Tohle není žádný důvod! Dobrý vztah odloučení ještě upevní, vztah, který má skončit, ukončí. Howgh. PS: Nejedete na druhý konec světa…a jízdenky/letenky v současnosti stojí jako oběd pro dva.

Zatím Tschüss!

autorkou článku je

Kateřina Krejčová

na profil