Erasmus ve dvou: Verča, Vojta a Coimbra

Při natáčení podcastu s Verčou a Vojtou jsme měli smůlu. Posadili jsme se v Café kampus do knihovny, pod skleněnou střechu a naši nahrávku v polovině přerušil silný déšť a kroupy, které znějí na střeše v originální nahrávce trochu jako bitevní vřava. Co šlo, to jsme odfiltrovali a nabízíme vám rozhovor, byť ve zhoršené kvalitě, i jako podcast. Pokud ale raději čtete, nabízíme ji i jako rozhovor zde.

Většina lidí když, uvažuje o Erasmu tak přemýšlí rovnou že pojedou sami, ale vy jste se rozhodli vyjet spolu. Čí to byl nápad? Nebo jste se rozhodli společně?

Vojta: Já myslím, že jsme chtěli oba na Erasmus, a protože já jsem studoval dvě školy, tak pro mě přicházelo v úvahu jet jen v jeden konkrétní semestr, abych udělal státnice a nemusel prodlužovat.

Verča: No a já studuju španělštinu a portugalštinu, takže jsem chtěla na pyrenejský poloostrov a Vojtovi to bylo celkem jedno, ten chtěl prostě do tepla k moři. No, a nakonec nám z toho vypadlo Portugalsko, protože ve Španělsku se portugalština dá studovat jen v Salamance, a s tou jsme zrovna neměli smlouvu. V tomhle ohledu je Portugalsko otevřenější, takže se tam dá dělat i ta španělština.

Takže jste potom vybrali podle toho, kde máte smlouvu společně?

Vojta: Ano, IES (Institut ekonomických studií, pozn. aut) měl smlouvu s Lisabonem, Portem a s Coimbrou.

Verča: Bylo tam trochu přehazování, protože to vypadalo, že Vojtu pustí do Porta, tak jsem se s holkama dohodla, aby mě pustily tam. Potom přišel s tím, že ho pustí do Coimbry, takže jsem s prosíkem šla zase za holkama, aby si to se mnou vyměnily a nemuseli jsme za sebou těch sto kilometrů dojíždět. Takže tam byly nějaké mouchy, ale nakonec se to podařilo sjednotit.

A řekli byste v čem je jiný Erasmus ve dvou?

Vojta: No já jsem nikdy na Erasmu sám nebyl a už nepojedu, protože končím se školou…

Verča: No já nevím, já mám pocit, že ostatní holky tam zápasily s tím, jak žít samy se sebou a my jsme zápasili s tím, jak žít spolu. Ale myslím, že jsme si to nakonec užili stejně jako ostatní, úplně maximálně.

Verča je vlastně odbornice na Portugalsko, jako portugalistka. Co to dalo tobě? Poznala jsi nějaké věci, co tady v Praze nešli zažít a zjistit?

Verča: No člověk hlavně pozná tu zemi a jak to tam funguje. Předtím jsem byla hlavně hispanista, k té portugalštině jsem se dostala vlastně až na výšce. Až o rok později. Já jsem nejdřív byla jednooborová na španělštině, a potom jsem přibírala portugalštinu jako nový obor. Bylo to fascinující, protože člověk má sice nějakou tu představu, jak ta země vypadá, jak to tam funguje a zná nějaké ty stereotypy. A potom tam přijedete a ono je to všechno úplně jinak – nebo je to zrovna přesně tak, jak se říká, ale to zjistíte až tam.

A jak jsi na tom byla s jazykem? Už ses ho učila tady, než jsi vyjela?

Verča: Učila jsem se, ale my jsme s tím teprve začínali, takže člověk byl schopný domluvit to, co potřeboval, ale lámaně. Já jsem čekala, že pak třeba po měsíci, po dvou, přijde nějaká krize, jako chce se mi domů, stýská se mi po knihovně a po mamince, místo toho přišla krize: co budu v životě dělat, když sem přijedu, studuju portugalštinu a po měsíci si umím akorát obratně objednat kafe? Ale potom se to zlomilo a už to nějak šlo.

Vojto, jak ty jsi na tom byl s jazykem?

Vojta Já jsem studoval kompletně v angličtině. Ani jsem neslyšel o žádném erasmákovi, který by studoval v portugalštině. Asi to samozřejmě možné je, ale myslím že ekonomů, kteří mluví portugalsky, zase tolik není. Nebyl to problém, myslím že jsem si tam vybral docela zajímavé předměty a vyučující mluvili dobře.

Když jsem se bavila s Karlou (Šimíkovou), tak mi říkala, že jí výuka portugalských vyučujících úplně nevyhovovala. Měli jste taky takové pocity? Ona studovala s Verčou, tak by mě zajímal její názor a pak i Vojty, který studoval trochu jinde.

Verča: To opravdu záleží. Já jsem měla víc předmětů ve španělštině. Byla tam jedna kantorka, která byla neskutečně energická a předala nám toho moc. A potom byl kantor, který s námi za semestr probral třeba jen dvě knížky, ale člověk u něj neudržel pozornost. Výuka je tam jiná než tady. Je to tam možná trochu víc na pohodu.

Jak bys ty srovnal, Vojto, přístup na FSV a v Coimbře? Bylo to v něčem jiné?

Vojta: Myslím si, že ti studenti byli jiní – byli aktivnější. Ale to se obecně říká o studentech na západě – tady máme asi ještě co dohánět. Myslím si, že jsem byl z IES lépe vybaven těmi kvantitativními metodami, na které se u nás klade velký důraz při výuce. Oproti tomu si myslím že Portugalci měli víc nečtenou takovou tu klasickou ekonomickou literaturu. To si myslím, že se u nás se moc nečte. Čtou se spíš odborné články, ale už ne třeba Smith nebo Keynes, takoví ti klasici, a ty ti Portugalci skutečně načtené měli.

Takže šli víc od základů?

No nemají takový matematický přístup, jako máme my v Opletalce.

A kdybyste měli shrnout rozdíl v obtížnosti, bylo to nastejno?

Verča: To se těžko srovnává, protože systém výuky a hodnocení fungoval jinak. Tady u nás je sice semestr výuky a přednášek, ale všechno to stojí na té jedné zkoušce ve zkouškovém. V Portugalsku to funguje víc průběžně a je tam hodně skupinových projektů. Známka se skládá za celý semestr, takže odpadá takové to stresové zkouškové, které je v Praze. Je to víc rozložené do semestru.

Vojta: Na ekonomce to bylo stejné, ale já na to byl už z IES zvyklý. Tam se to jede také takhle průběžně.

Já jsem se doslechla, že Verča byla ve studentském spolku a pronikla tam jako jediný český erasmák. Tak by mě zajímalo, jak k tomu došlo a jaké to bylo?

Verča: Já jsem tak trochu tušila, že se asi nenaučím mluvit úplně plynně portugalsky nebo tam nedosáhnu nějakého velkého cíle, ale jako můj osobní cíl jsem si stanovila, že bych chtěla začít zpívat ve Študentýně, což je něco mezi kapelou a sborem. Dejme tomu 15–20 lidí, polovina s kytarou a druhá s nějakými jinými nástroji. Všichni jsou oblečeni do takových hábitů. Je to docela podobné, jako kdybyste si představili skupinku Harry Potterů a Hermion vedle sebe. Hraje se, zpívá se. Mě se tedy po měsících zkoušek podařilo se mezi ně dostat a vyjet s nimi ještě na jednu soutěž. Bylo to super. Oni si tam hodně potrpí na hierarchie což je někdy trochu komplikovanější. Člověk tam nějaké dva měsíce zkouší a potom je teprve nějakým, dejme tomu, nováčkem v tom souboru.

Já jsem slyšela, že mají nováčci i iniciační rituál, který musí podstoupit?

Verča: U mě to vypadalo asi tak, že jsem holkám řekla, že bych chtěla tou zkouškou projít, tak si mě prozkoušely z repertoáru. Poslali mě pak za dveře. V místnosti tam sedělo pět holek, které tam byly už delší dobu a už si tím procesem prošly. Pozvaly si mě zase dovnitř, zeptaly se mě kdo jsem, co studuju a zase mě poslaly na pět minut ven. Pak mě zase zavolaly, ať jim řeknu nejtrapnější historku…a takhle si mě tam posouvaly, až nakonec pozvaly dovnitř všechny holky a představily mě jako novou sestru. Obřadně. Dostala jsem přezdívku – všechny se tam oslovovaly jen přezdívkami, takže jsem zjistila jejich jména, až když si mě přidávaly na Facebook. A tak jsem byla obřadně přijata do skupiny.

Zajímalo by mě, Vojto, ještě u té ekonomky, jak to tam vypadá z hlediska složení studentů? Je tam hodně mezinárodních studentů, nebo spíš erasmáků?

Vojta: Vzhledem k tomu, že jsem byl zapsaný na těch anglických lekcích, tak tam ta koncentrace byla větší než na portugalských lekcích. Řekl bych, že to bylo tak půl na půl. Půlka mluvila portugalsky a půlka byli cizinci. Schválně říkám že mluvili portugalsky, protože tam bylo taky hodně Brazilců a člověk nedokáže úplně rozlišit Brazilce a Portugalce.

Coimbra je takové oblíbené studentské městečko, lidé ho chválí kvůli atmosféře. Měli jste tam nějaké oblíbené místo, kam jste rádi chodili?

Vojta: Myslím, že celé to centrum je hezké. Bohužel fakulta ekonomie je mladá a leží tedy mimo to historické centrum, kde jsou ty staré fakulty – právnická, filozofická a podobně. Takže jsem nechodil do školy do centra, ale trochu bokem. Nicméně Coimbra je malé město, takže je všechno v docházkové vzdálenosti a toho centra si nejde neužít.

Účastnili jste se i těch studentských akcí pořádaných ESN nebo jste spíš cestovali po vlastní ose?

Verča: My jsme cestovali spíš po vlastní ose, protože jsem už tak byli ve dvou. Půjčili jsem si auto a cestovali jsme. Pak za mnou přijela rodina, tak jsme se sbalili a jeli jsme na jih do Algarve. Ale ESN toho organizovalo hodně – různé akce a výlety a holky si to vždycky chválily.

Jak se řídí v Protugalsku? Kdo z vás řídí?

Vojta: Řídil jsem já. Myslím, že se řídí v Portugalsku dobře. Je třeba si dát pozor a vybrat si dobrou autopůjčovnu, ale myslím že provoz je v pořádku, dálnice jsou lepší než v Čechách. Opravdu bych se nebál půjčit si v Portugalsku auto.

A jaké bylo vaše nejoblíbenější místo, které jste takhle poznali? Kam byste pozvali ostatní?

Verča: Já ani nevím, které vybrat. Doporučila bych tak minimálně 6-7 míst, a nevím, kde bych měla začít. Určitě moc pěkné je Aveiro a pak, když se jede na jih, tak celá Algarve. Nejdřív jsme chtěli jet na Azory, ale pak jsme si půjčili auto a dva tři dny jsme jezdili po tom jihu, po těch plážích. Vždycky jsme zastavili někde na dvě hodinky, koupali jsme se a pak jsme popojeli o deset, o dvacet kilometrů dál. To byla paráda

Vojta: Myslím si, že se auto na jihu vyplatí, aby člověk projel všechny ty pláže, kterých je několik desítek.

Verča: Dá se v něm případě i přespat – to jsme otestovali.

Na kolik to půjčení vyjde?

Vojta: Už si to přesně nepamatuju, ale benzín stál stejně jako u nás. Záleží, jaké auto si člověk půjčuje, jak je velké.

Verča: vycházelo to, myslím, jako bychom místo toho platili ubytování – přespali jsme v půjčeném autě a spíš jsme jezdili.

Tím se trochu dostáváme k tématu financí. Stipendium se zvedá, teď je to 519 euro, vy jste měli ještě 450 euro. Když tedy vezmete tu novou částku, myslíte, že to hodně mění hru?

Oba: Ano.

Vojta: Myslím si, že to vyrovná ten rozdíl, když se člověk stěhuje do jiné země. Samozřejmě to není tak, že by tam člověk žil zadarmo, to asi ani není účel toho stipendia, ale vyrovná to ten rozdíl mezi Českem a Portugalskem.

Jak je na tom Coimbra s cenami oproti Praze?

Verča: Záleží v čem. Potraviny stojí víceméně stejně jako u nás. Možná trochu dražší je ubytování, ale Coimbra určitě není dražší než Praha. To by se týkalo spíš Lisabonu nebo Porta, ty jsou dražší, ale obecně je to hodně podobné. Dálková doprava (protože my jsme městskou nepoužívali, nebyl důvod) vycházela dráž, ale nebyla drahá – bylo to jako by u nás člověk jezdil za dospělé jízdné.

Já jsem za ten semestr doplácela nějakých 20 tisíc. Takže sice ano, jsou to peníze, ale v porovnání s tím, kolik by mě stál ten semestr v Praze, jako pražskou náplavu, tak to byla celkem sranda.

Bydleli jste spolu?

Vojta: Pronajali jsme si takový malý byt v centru Coimbry. Ani jsme nezkoušeli hledat nějaké dvoulůžkové byty na koleji, takže nemáme úplně srovnání, jak to vypadá tam.

Verča: Měli jsme ubytování přes Uniplaces, což je super, pokud si student zajistí ESN kartičku, tak má u Uniplaces 25 % slevu na ubytování. Proto by množná stálo za to si tam na první třeba dva týdny zajistit Airbnb a to ubytování na ten semestr, potažmo na dva si vlastně domluvit až tam.

A jak vypadá letní semestr v Coimbře? Je na začátku zima a pak se to zlepšuje?

Vojta: Spíš prší než zima.

Verča: Ona to není zima jako naše zima. Tam je přes den třeba i 14 stupňů. Dá se někdy vyjít i v krátkém rukávu. Akorát Pyrenejský poloostrov nehraje na ústřední topení, takže uvnitř je prostě zima. Když jsem pak vyjela s těma holkama na tu soutěž, tak jsme tam spaly v nějaké spartakiádní tělocvičně a to byla vážně zima. Venku asi pět a uvnitř deset stupňů. Když jsem si stěžovala, že je mi zima, ty holky říkaly „ale ty jsi z České republiky, vám tam i sněží, ne?“ A já jsem jim vysvětlovala že jo, ale že když přijdu domů, tak vím, že bude uvnitř 20 stupňů. Takže je to tam trochu jinak. Ale nejsou tam nějaké mrazy. Je dobré vychytat si byt s chytrou klimatizací. Ta naše uměla i topit.

Jakou část stipendia Vás ubytování stálo? Ve dvou se to asi lépe táhne.

Vojta: Určitě, měli jsme dvě stipendia.

Verča: Minimálně se to ubytování lépe hledá. My jsme se vešli do pětistovky i s energiemi a dohromady jsme měli 900 euro stipendium, takže jsme se krásně vešli a naprostou většinu nákladů nám to pokrylo. To je celkem rozdíl proti těm ostatním univerzitám, zvlášť západní Evropa je dost drahá, a to Portugalsko je taková výjimka.

Je něco, co byste chtěli vzkázat ostatním, kteří třeba o Portugalsku uvažují? Máte nějaký vzkaz, třeba i pro budoucí erasmáky obecně?

Verča: Obecně pro erasmáky? Jeďte. Všichni jeďte. Je to paráda a už se vám mockrát nestane, že vám někdo zaplatí stipendium, abyste jeli do zahraničí, abyste mohli cestovat, takže určitě je to příležitost a zkušenost k nezaplacení.

Vojta: Já myslím, že ta zkušenost studia v jiné zemí je určitě přínosná. Takže i kdyby jenom to.

Myslíte, že vám to dodalo něco i do vztahu, když jste vyrazili spolu?

Verča: My jsme si otestovali, že to spolu ještě chvíli vydržíme (smích).

Veronika Ondráčková

Autorkou článku je Anna Vovsová

Ubytovanie v Coimbre alebo „Zavři oči a všechno bude fajn“

Dovoľte, aby som začala ódou na Coimbru. Coimbra je úžasné, krásne, perfektné miesto o ktorom ste pravdepodobne doteraz ani nepočuli, ale verte mi, veľmi rýchlo vám prirastie k srdcu. Ľudia sú neuveriteľne priateľskí a mesto vás neprestane každý deň prekvapovať a tak sa ani nenazdáte a už ste v tom až po uši.

Ale môj prvý týždeň, jeho oči (pzn. moje expresívum), to bol teda týždeň :D

Najskôr by som sa však mala predstaviť. Som Ďurinová. Anna Ďurinová a všetko robím na poslednú chvíľu. Teší ma! Tipnite si, kedy som si podávala prihlášku na Erasmus. Ak váš tip bol posledný deň, tak vám gratulujem, pretože tak to bolo. A to prihlášku zaniesla jedna moja kamarátka (ešte raz vďaka, Kristýnka 😊)

Keď už máte určitú predstavu o mne, tak vás snáď nevystraším. V Coimbre som začínala 1. októbra a ubytovanie som si začala hľadať na internete v júli, v auguste. Po rade jedenej kamarátky, ktorá počula o falošných ponukách na facebooku, som sa rozhodla hľadať ubytovanie na stránkach so spoplatneným sprostredkovaním. To teda bol nápad... Keď som konečne niečo schopné a cenovo dostupné našla, zarezervovala som si miesto, poslala peniaze a ľudia na druhej strane a ja sme boli na chvíľku šťastní. Len na chvíľku... Asi po týždni mi prišiel mail, že im je to ľúto, ale že izbu nedostanem. Ale že im mám poslať na mail čo najviac možností, ktoré by mi vyhovovali. Tak som im posielala izby, ale všetky o ktoré som mala záujem (a verte, že ich nebolo málo. Ku koncu som tam už posielala všetko pod 350 eur) niekto iný predo mnou zobral. Toto posielanie správ trvalo asi mesiac, ale nakoniec sa pre mňa našla izba. Mala som odísť do Portugalska a v týždni pred odletom mi opäť odpísali, že majiteľ už rezervovanú izbu dal niekomu inému. Vtedy som si povedala, že tu sranda končí a požiadala som o vrátenie peňazí. A tak som sa aj s rodičmi vybrala na skusy na Pyrenejský polostrov bez ubytovania, ale stále optimisticky naladená. Veď som stále mala čas si niečo nájsť. Pohodaaaa.

Jeden deň som si vyhradila na behanie po bytoch, ktoré som našla na facebooku. Mala som naplánované asi 4 prehliadky, no už ráno mi dve z toho zrušili, pretože niekto predo mnou mi ich vyfúkol. Tak som s malou dušičkou išla hľadať byt na ulici, ktorej názov som si nezapamätala do konca môjho pobytu (áno, správne ste vytušili tento spoiler, bol to TEN pravý). S pomocou GPS, pár portugalských dôchodcov a šťasteny som našla modrý kachličkovaný dom. (Kachličky, kachličky, všade samé kachličky 😊) Prehliadka prebiehala úplne super! Byt vyzeral lepšie ako na fotkách a už sme končili, keď sa pýtam, kto ešte býva na byte. Odpoveď? Traja španielskí študenti. Jeho oči! Čo ja s tromi španielmi budem robiť?! Už som sa videla ako outsider, ktorý nehovorí ich jazykom. Ale v situácii, kedy sa obzeráš po mostoch a vyberáš si, pod ktorým by sa najlepšie spalo, nehľadíš na také drobnosti. Potriasli sme si rukou a bola som šťastnou majiteľkou kľúčov. S nadšením sme nabehli do obchodov, nakúpili paplóny, vankúše, proste všetko, čo potrebujete plus všetky moje kufre a takto krásne jak vianočné stromčeky som sa aj s rodičmi vrátila na byt. Bývala som na druhom poschodí a pešo tam vytrepať môj kufor dalo zabrať. Keď už máte nádej, že len polovica ostáva, presne vtedy zhasnú svetlá a my traja sme v tme. Paráda. Vedľa dverí sú dva vypínače. Keďže som nechcela na nejakého nového suseda zvoniť a obšťastniť ho pohľadom na nás troch zmätených, vyberala som si medzi vypínačmi ako medzi drôtikmi od bomby. A v tom nás zachránil nejaký chalan čo vošiel do bytovky a bolo svetlo! Úspešne sme sa dostali pred dvere môjho bytu a mamka hovorí tomu chlapcovi, že v pohode, nech nás obíde a pokračuje hore. A on na to, že ide do toho istého bytu ako my. Tak som sa zoznámila so svojim prvým spolubývajúcim a po vstupe do bytu na mňa čakali ďalší dvaja. Lepších spolubývajúcich si človek ani nevie predstaviť. Štyri mesiace s nimi boli úžasné a verím, že naše priateľstvo vydrží 😊

Tak aj keď nie všetko na začiatku vyzerá ružovo, dopadnúť to môže tak dobre ako ste sa ani neodvážili snívať.

autrkou článku je

Anička Ďurinová

na profil

Samo Štefanko: jaké to je, učit se sufovat v prosincovém oceánu

Samo studuje medicínu a absolvoval semestr v portugalské Coimbře. Rozhodli jsme se spolu tentokrát namísto podcastu zkusit udělat klasické interview, a tak jsem, vyzbrojena diktafonem a s pocitem, že jsem druhá Nellie Bly, vyrazila uprostřed zkouškového na smluvené setkání. Potom, co měla moje oblíbená setkávací kavárna čtvrt hodiny po otvíračce pořád židle vzhůru nohama, jsme se vydali hledat v srdci starého města jiné útočiště. Našli jsme ho v dobře schované mexické kavárně u Náprstkova muzea. Ta nám poskytla klidné zázemí, jelikož jsme velmi dlouho byli jedinými hosty. Obsluha nás na začátku tipla na turisty, a tak jsme oprášili angličtinu. Bylo to rovnou trojjazyčné ráno – samo je totiž Slovák. Jeho obraty jsem pro vás převedla do češtiny, jelikož slovenská gramatika je bohužel daleko za hranicemi mých dovedností. Samo se na mě za to naštěstí nezlobí, sám prý bojuje s tou českou. Doufám, že nic důležitého se v překladu neztratilo :)

Z Coimbry je vás opravdu hodně, je to jedna z top 10 destinací na Karlovce což je překvapivé, protože je to město, které většina z nás před Charles ani neznala, a tak mě by zajímalo, jak k tomu došlo, že sis ji vybrat ty?

My na lékařské nemáme zase tolik možností kam jet, aby tam byla angličtina. Můžeme jet na sever, ale tam jednou jen jedničkáři, takže jsem si musel vybrat něco jiného :). Další možností pro mě bylo Slovinsko, ale v Portugalsku jsem nikdy nebyl, tak jsem si říkal, že se podívám spíš do Coimbry a ukázalo se to být super. Je to menší, studentské město, se studentskými cenami tím pádem tam lépe vyjdeš se stipendiem. A pokud máš ještě něco našetřeno, tak je to úplně super, protože můžeš výletovat. Coimbra má super polohu, protože na severu je Porto a na jihu Lisabon a Coimbra je přibližně uprostřed. Takže můžeš cestovat oběma směry. Akorát tam nemáš letiště.

S výběrem jsem byl nakonec moc spokojený.

Když jsi se tedy vypravil poznávat Portugalsko a Portugalce, tak jací podle tebe jsou? Vnímáš tady nějaké kulturní odlišnosti?

Portugalci jsou podle mě milejší, nápomocnější a otevřenější. My jsme oproti nim konzervativnější a uzavřenější, méně se staráme o ostatní. Mám pocit, že tady platí „nestarej se o mě a já se nebudu starat o tebe“. Samozřejmě teď mluvím obecně, nedá se to říct o všech. Ale myslím, že jsou srdečnější a nedělá jim problém začít komunikovat.

Přístup k cizincům je taky úplně v pohodě. Zatímco Španělé a Italové mají s angličtinou problém, tak Portugalci umí dobře. Ale může to být jen můj subjektivní názor, protože jsem potkal i lidi, kteří si stěžovali, že se nedomluvili. Já jsem se s tím nesetkal. Neuměl jsem portugalsky opravdu nic a domluvil jsem se.

Komunikoval jsi hodně s místními, nebo jsi měl kolem sebe takovou tu mezinárodní erasmáckou bublinu?

Bublinu, určitě bublinu. Ve škole jsem měl sice portugalské spolužáky, ale to bylo takové, že jsem si to prostě odchodil a pak už jsem se s nimi nevídal. To byla samostatná skupina spolužáků, která už tam nějak fungovala a my jsme do ní úplně nepatřili.

S Portugalskem si asi většina lidí spojuje slunce a oceán. Ty jsi ale vyjížděl v zimním semestru. Jaké bylo v té době v Coimbře počasí?

Je tam fakt zima. Není sníh, ale je tam fakt zima. V listopadu a v prosinci tak pět stupňů. Portugalci obecně nemají ústřední topení, takže jsem měl přímotop, ale to nevytopí místnost ani kdybyste se zbláznili. V zimě za mnou přijeli na návštěvu kamarádi a když jsme přišli v noci z párty, tak se můj kamarád „převlékal do pyžama“ tak, že si pouze zapnul bundu, kterou měl venku rozepnutou, taková byla zima.

Takže místní jsou otužilí.

To ano. Nemají tam takový luxus jako my tady, že by měli venku zimu a uvnitř dvacet stupňů. Tam se to tak nedělá.

A zvyknul sis na to za ty tři měsíce, nebo to nešlo?

Ale zvyknul, zvyknout se dá na všechno. Už jen vzpomínám na to, jak jsem spal ve spodkách, ponožkách, nabalený, abych v noci nezmrznul. Teď už je to legrace.

Ale zase když jsem tam přijel, v září, tak tam naopak bylo velké vedro. I ke čtyřiceti stupňům. Coimbra je víc ve vnitrozemí, na pobřeží, třeba v Portu, to tak není, tam bývá příjemných 26–27 a my jsme měli tak 35 stupňů, opravdu horko. A zima je v Portu zase trochu mírnější. V Coimbře jsou větší výkyvy.

Neuvažoval jsi, že si to prodloužíš a zůstaneš i v létě?

V Coimbře už ne. Ono je to malé město a za ten semestr už ty místa všechny poznáš a ty večery se začnou trochu podobat – ne že by byly špatné, ale myslím že jeden semestr je ideální délka, alespoň pro mě byla. Asi bych se začal později trochu nudit.

Tvoje fotky naznačují, že jsi po Portugalsku hodně cestoval. Kde všude jsi byl?

Je tam velmi aktivní ESN a myslím si, že ty eventy pořádá velmi dobře a účastní se jich hodně lidí, ale podle mého názoru mají trochu předražené výlety.

Nejlepší výlet byl na Azory. Koupili jsme letenky na last minute a bylo to prostě úžasné. Rozhodně to doporučuju – jeďte na Azory! Sice nejsem nějaký velký cestovatel, ale tohle bylo nejlepší místo, kde jsem byl. Opravdu krásná země. Byli jsme tam asi pět dní, přímo na centrálním ostrově, který sice není velký, ale říká se o něm, že je nejkrásnější. Je to právem, protože je opravdu nádherný. Nikdy jsem nic podobného neviděl, takže mám problém to lépe popsat.

Také jsem byl na světovém poháru v surfování, a to bylo také super. Vlny byly 12 metrů vysoké. Takovou vlnu jsem také viděl poprvé. A ještě se na tom někdo dokázal udržet.

Byl jsem se podívat i na jihu Portugalska, kde jsou výborné pláže.

Spousta lidí se bojí, že se na Erasmu neseznámí, že tam zůstanou sami. A v tom asi to ESN dost pomáhá.

To určitě. Rozhodně. Nedovedu si představit, že by něco takového na Erasmu nebylo. Člověk se jinak těžko seznámí, neví, kam má jít, do jakých podniků, na jaká místa, aby se tam s někým seznámil, a to má to ESN promakané. Alespoň v Coimbře to tak bylo. Byly skupiny na Facebooku nebo Instagramu, kde byl kalendář na celý měsíc a vždy, když se něco konalo, tak tam bylo místo, čas a jaký druh akce to je. To bylo super a většina erasmáků na tyhle akce chodila. Tam se má člověk určitě šanci seznámit.

Musíš si uvědomit, že každý jeden člověk, který tam je, také nikoho nezná, nebo alespoň většina z nich, takže skrz takový ten klasický small talk „odkud jsi a co studuješ“ se dá probít k nějakému přátelství a začít se potkávat. Ale tenhle problém má každý. I já jsem ho měl. Každý se bojí, že bude sám, odříznutý od světa na ty tři a půl měsíce a nikoho nepotká, ale to ESN je super, takže bát se není třeba.

Proč by se měl někdo vypravit do Coimbry? Jaké důvody by pro tebe byly top.

Je to studentské město. Asi 30-40 procent obyvatel jsou studenti. A kdyby tam studenti nebyli, tak by asi padlo, protože tam snad není ani žádná továrna a všichni jsou zaměstnaní asi jen v kavárnách a na věcech spojených se studentským životem. A je tam taková atmosféra přátelská ke studentům, takový studentský duch. Nikdy jsem tam snad neviděl nějaký větší konflikt. Člověk se tam nebojí jít sám v noci domů, ani děvčata ne. V jiných městech, jako je třeba Barcelona, tam by asi dívka sama v noci nešla, ale Coimbra je velmi přátelské a bezpečné město. Máš tam spoustu studentských událostí, organizací a aktivit okolo.

Z ekonomického pohledu je to nejlacinější ze všech portugalských měst a vůbec je finančně velmi přijatelné. Ceny jsou srovnatelné s pražskými, až na některé komodity, ale i u těch je to srovnatelné, pokud si najdeš dobrou nabídku – doporučuji chodit do supermarketů jako je Aldi. Takže ceny jsou určitě další důvod proč sem.

A pak poloha je super. Můžeš cestovat do severních i jižních částí země. Pokud jsi v Portu, těžko se dostaneš na jih, je dražší se tam dostat. Ale z Coimbry můžeš na sever i na jih.

Chyběl mi tam snad jen oceán. Bylo by to prostě dokonalé studentské město, kdyby tam bylo moře. Ale můžeš to kompenzovat tím, že sedneš na vlak do města Aveiro mezi Coimbrou a portem. Cesta trvá 50 minut a existuje tu pravidelná linka, takže nezabere moc času se na pláž dostat. Pořádají tam lekce surfování, přičemž jedna dvouhodinová lekce stojí s kartičkou ESN 10 euro. Já tam byl v prosinci. Dostaneš neopren, celého tě poleje ta studená voda, na pár vteřin ti přestane bít srdce, jaká je zima a pak je to prostě obrovský zážitek. To v Německu prostě nezažiješ.

To jsou takové věci, které bych chtěl zmínit.

Mě Coimbra vůbec přijde jako taková výhodná nabídka.

Je! Ten poměr cena výkon je rozhodně top.

Autorkou článku je Anna Vovsová, koordinátorka projektu Charles Abroad a váš člověk, pokud máte pro Charles cokoli na srdci.

Hostem byl bloger

Samo Štefanko

na profil