Míša Vavřinová

Erasmus v Berlíně vypadá fajn. Semestr začíná až v dubnu, přes léto je zkouškový. Ostatní Erasmáci už si kroutěj první měsíc v cizí zemi a na cizí univerzitě, zatímco já sedím hezky v Praze a… prokrastinuju.

Mohlo by se zdát, že pozdní odjezd má jen samá pozitiva. Člověk si v klidu užije Vánoce, zkoušky nemusí honit v předtermínech a když se v červnu všichni vrací ubrečení domů z nejlepšího půl roku jejich života, my v Německu se teprve budeme rozjíždět s představou, že nám celé léto v Berlíně leží u nohou.

Někteří budoucí Erasmáci tohohle časového posunu dokážou využít. To ale není můj případ. Pro mě to znamená, že na mě nic netlačí. Vánoce jsem se proválela u Netflixu (díky, Zaklínači) a na zkoušky jsem se ještě pořádně ani nepřihlásila.

Co víc - v Berlíně nemám bydlení a němčinu, kterou jsem se od září plánovala učit po večerech, jsem ještě ani neviděla.

Nemůžete ale říct, že bych se na Berlín netěšila. Ostatní přípravu beru poctivě! Objednala jsem si nový objektiv (doufám, že se mi povede blejsknout pár hezkejch fotek, který vám tady rozhodně ukážu) a seznam kaváren, ve kterých se mám v plánu učit (ha ha), se rozrůstá každým dnem. Kdybych jela do německýho hlavního města na dovolenou, jsem připravená dokonale!

A teď vážně. Berlínská koordinátorka se mi neozývá, od dubna pravděpodobně budu kvůli obrovský bytový krizi (která se dotýká většiny německejch měst) bezdomovec a na univerzitě nebudu rozumět ani vyhazovu, kterej dostanu hned první den, až se provalí, že si německy neobjednám ani to kafe. Mám měsíc na to, abych tuhle zatím silně negativní bilanci zvrátila. Brzo se vám ozvu, jak mi to jde :)

Autorkou článku je