.png){kind=small}
Ahoj, jmenuji se Anička a jsem studentka FF UK. Konkrétně studuji překladatelství a tlumočnicí a mými jazyky jsou němčina a francouzština. Od 10. ledna jsem také studentka Université Catholique de l’Ouest v Angers. Angers je menší, malebné a studentské město na západě Francie. Najdete ho asi 90 km od Nantes a 330 km od Paříže. Jak jsem již psala, město je studentské, nachází se zde státní Université d’Angers a také má univerzita, která je soukromá. Nikdy dřív jsem si nemyslela, že někdy budu studovat na soukromé univerzitě! Ani před odjezdem jsem netušila, že je univerzita soukromá, tuhle informaci jsme s kamarády zjistili asi po 2 týdnech a uvědomili si, mezi jakými lidmi se asi právě pohybujeme. Jeden rok tu totiž vyjde na 6 500 €, což je docela slušná pálka...
Ale nechme peníze stranou!
Université Catholique, které se tu neřekne jinak než la Catho, nebo zkráceně l'UCO je kouzelná. Nachází se ve středu města a vede k ní alej lemovaná stromy, které teď, koncem února začaly kvést! A co teprve na jaře, to bude něco!
Univerzita má celkem 5 fakult, já chodím na Faculté des Humanités, tedy obdobu fakulty filozofické.
Kampus je poměrně malý, ale zato vše najdete na jednom místě, což mi velmi vyhovuje. Na oběd se chodí do moderní cafétérie, která byla otevřena teprve loni, také zde najdete obrovskou knihovnu, která se rozkládá ve 3 patrech. Takže pro ty, kteří mají hodně úkolů, jako právě teď já, je v zimě i v létě ideálním útočištěm. Navíc při prokrastinaci můžete pozorovat oknem ostatní studenty pospíchající na hodinu, hodnotit jejich bláznivé outfity nebo se jen kochat mráčky a keři které pomalu rozkvétají.
Ale zpět ke studiu…
Na univerzitě můžete jako erasmáci studovat 1-2 semestry, je tedy jen na Vás, jak dlouho zde budete chtít zůstat.
Pro někoho, koho by tato univerzita opravdu zaujala a chtěl by se dozvědět více přidávám odkaz :)!
Co se týká ubytování, k univerzitě patří několik kolejí, které leží v docházkové vzdálenosti, pokojíčky jsou ale maličké, takže pokud chceš něco víc, než 9 metrů čtverečních i s koupelnou, doporučuji podívat se s dostatečným předstihem po nějakém spolubydlení nebo zažádat o bydlení v hostitelské rodině.
Přesně tohle jsem udělala já a dodnes nelituji.
Pokud se chceš zlepšit ve francouzštině a být nucená aktivně komunikovat, je to ta nejlepší možnost! Vím, není to pro každého, někdo chce být sám, svobodný, ale pro někoho, kdo má rád rodinný život, chce se opravdu zlepšit a navíc zjistit, jak žijí místní, co dělají o víkendu, co jedí, jaké mají vztahy a podobně, by tahle možnost mohla být ta pravá.
Sama bydlím v rodině, která má 3 malé děti. Jsem jedináček, a tak mám ze dne na den 2 mladší brášky a 1 mladší sestru. Je to to nejlepší, co jsem si mohla přát! Ze začátku jsem sice jejich štěbetání rozuměla jen málo, ale už během prvního víkendu jsem se seznámila s chodem domácnosti, objevila různé stolní hry a naučila se fráze jako: Teď hraješ ty! Stojíš, lízni si a podobně. To se přece jinde jen tak nenaučíš…
Navíc se v rodině stále něco děje, což mi také vyhovuje. Před odjezdem jsem se totiž strašně bála toho, že budu sama, že mi nikdo neporadí, že budu mít problém se seznámit a podobně.
Pro ty, co ještě nevyjeli: je to normální! Cítí se tak každý. Někdo dříve před odjezdem, někdo až poslední dny. Já trpěla takovouto paranoiou a strachem měsíc. Přesně v době, kdy si koupíš jednosměrnou letenku ti totiž dojde, že je to fakt tady a že už se to nedá zvrátit!
Že po roce vyplňování papírů, zjišťování informací a těšení se, se ti najednou vůbec nikam nechce, chceš zůstat ve svém pokoji, se svou rodinou, kamarády, chceš žít život jako do teď. Jenže kdo neudělá první krok nic nezíská. Pro skvělé zážitky na celý život se musíme rozhodnout, nadechnout se a skočit do toho po hlavě...
A. ❤️
