UCO? Co to je?

Ahoj, jmenuji se Anička a jsem studentka FF UK. Konkrétně studuji překladatelství a tlumočnicí a mými jazyky jsou němčina a francouzština. Od 10. ledna jsem také studentka Université Catholique de l’Ouest v Angers. Angers je menší, malebné a studentské město na západě Francie. Najdete ho asi 90 km od Nantes a 330 km od Paříže. Jak jsem již psala, město je studentské, nachází se zde státní Université d’Angers a také má univerzita, která je soukromá. Nikdy dřív jsem si nemyslela, že někdy budu studovat na soukromé univerzitě! Ani před odjezdem jsem netušila, že je univerzita soukromá, tuhle informaci jsme s kamarády zjistili asi po 2 týdnech a uvědomili si, mezi jakými lidmi se asi právě pohybujeme. Jeden rok tu totiž vyjde na 6 500 €, což je docela slušná pálka...

Ale nechme peníze stranou!

Université Catholique, které se tu neřekne jinak než la Catho, nebo zkráceně l'UCO je kouzelná. Nachází se ve středu města a vede k ní alej lemovaná stromy, které teď, koncem února začaly kvést! A co teprve na jaře, to bude něco!

Univerzita má celkem 5 fakult, já chodím na Faculté des Humanités, tedy obdobu fakulty filozofické.

Kampus je poměrně malý, ale zato vše najdete na jednom místě, což mi velmi vyhovuje. Na oběd se chodí do moderní cafétérie, která byla otevřena teprve loni, také zde najdete obrovskou knihovnu, která se rozkládá ve 3 patrech. Takže pro ty, kteří mají hodně úkolů, jako právě teď já, je v zimě i v létě ideálním útočištěm. Navíc při prokrastinaci můžete pozorovat oknem ostatní studenty pospíchající na hodinu, hodnotit jejich bláznivé outfity nebo se jen kochat mráčky a keři které pomalu rozkvétají.

Ale zpět ke studiu…

Na univerzitě můžete jako erasmáci studovat 1-2 semestry, je tedy jen na Vás, jak dlouho zde budete chtít zůstat.

Pro někoho, koho by tato univerzita opravdu zaujala a chtěl by se dozvědět více přidávám odkaz :)!

https://www.uco.fr/fr

Co se týká ubytování, k univerzitě patří několik kolejí, které leží v docházkové vzdálenosti, pokojíčky jsou ale maličké, takže pokud chceš něco víc, než 9 metrů čtverečních i s koupelnou, doporučuji podívat se s dostatečným předstihem po nějakém spolubydlení nebo zažádat o bydlení v hostitelské rodině.

Přesně tohle jsem udělala já a dodnes nelituji.

Pokud se chceš zlepšit ve francouzštině a být nucená aktivně komunikovat, je to ta nejlepší možnost! Vím, není to pro každého, někdo chce být sám, svobodný, ale pro někoho, kdo má rád rodinný život, chce se opravdu zlepšit a navíc zjistit, jak žijí místní, co dělají o víkendu, co jedí, jaké mají vztahy a podobně, by tahle možnost mohla být ta pravá.

Sama bydlím v rodině, která má 3 malé děti. Jsem jedináček, a tak mám ze dne na den 2 mladší brášky a 1 mladší sestru. Je to to nejlepší, co jsem si mohla přát! Ze začátku jsem sice jejich štěbetání rozuměla jen málo, ale už během prvního víkendu jsem se seznámila s chodem domácnosti, objevila různé stolní hry a naučila se fráze jako: Teď hraješ ty! Stojíš, lízni si a podobně. To se přece jinde jen tak nenaučíš…

Navíc se v rodině stále něco děje, což mi také vyhovuje. Před odjezdem jsem se totiž strašně bála toho, že budu sama, že mi nikdo neporadí, že budu mít problém se seznámit a podobně.

Pro ty, co ještě nevyjeli: je to normální! Cítí se tak každý. Někdo dříve před odjezdem, někdo až poslední dny. Já trpěla takovouto paranoiou a strachem měsíc. Přesně v době, kdy si koupíš jednosměrnou letenku ti totiž dojde, že je to fakt tady a že už se to nedá zvrátit!

Že po roce vyplňování papírů, zjišťování informací a těšení se, se ti najednou vůbec nikam nechce, chceš zůstat ve svém pokoji, se svou rodinou, kamarády, chceš žít život jako do teď. Jenže kdo neudělá první krok nic nezíská. Pro skvělé zážitky na celý život se musíme rozhodnout, nadechnout se a skočit do toho po hlavě...

A. ❤️

Pařížský fotopříběh Vítka Volného

Vítek tvrdí, že Paříž sama o sobě skýtá tolik zajímavých míst, že máte na celý semestr co dělat a ani nestihnete všechno vidět. Svoje zážitky z cest po městě a jeho okolí popsal ve svém Pařížském fotopříběhu.

Francie - Uruguay - Park Princů, přes 60 tisíc lidi, fakt super atmosféra

Palais de Porte Doreé - krásná secesní architektura, postavena pro výstavu francouzského kolonialismu. Dodneška má atmosféru slávy francouzského impéria i když to je dnes muzeem imigrace do Francie.

Invalidovna - první svého druhu na světě a místo odpočinku Napoleona.

Versailles

Musee d’Orsay

St. Denis místo odpočinku francouzských králů ale taky africké předměstí kde se nechá ostříhat za 15 eur a všichni si s vámi chtějí plácnutí.

Etretat - můj jediný výlet mimo okolí Paříže do Normandie

Galerie Pompidou - trocha moderního umění s krásným výhledem na Paříž

Běžný večer v Paříži

Kdo má rad moderní architekturu - předměstí Montigny-Bretonneux.

Stáje republikánské gardy- návštěva díky Erasmus klubu Sorbonny.

Jak stará je Sorbonna? Reportáž z našeho napínavého pátrání v útrobách staletí a internetu.

Se Sorbonou je to prostě složité. Když jsem se pustila do vytváření základního textu pro náš katalog, objevila jsem hned čtyři data založení – 1150, 1200, 1215 a 1257. No, není to zrovna informace, na které by se lámal chleba, ale bez nějakého toho základního smyslu pro pořádek by se nám to tu mohlo rychle zvrtnout v totální anarchii! A tak začalo pátrání.

My, vyznavači Cimrmanova pedagogického odkazu, preferujeme samozřejmě rok 1200, lepší však bude, když vám nejdříve vysvětlím, co jednotlivé letopočty představují, a vy si pak můžete vybrat podle libosti.

Roku 1150….

se zřejmě nestalo nic pamětihodného. Jsme uprostřed temného středověku, i když už v jeho vrcholné fázi. Převážné většina smrtelníků ani netuší, že se píše rok 1150 a je jim to beztak jedno, protože mají důležitější věci na práci – třeba vlastní přežití. V Čechách vládne Vladislav II a čirou náhodou je v době „založení“ pařížské univerzity na 2. křížové výpravě s francouzským králem Ludvíkem VII., svět je malý (tedy obrazně řečeno, ve skutečnosti je středověký svět opravdu velký, což je jedním z důvodů proč oba pánové do Svaté země nikdy nedorazili. Ale to už odbíháme).

Když říkám, že se nic neděje, myslím tím, že se nevydávají žádné zakládací listiny, nikdo si nepotřásá rukama a nepózuje pro nástěnnou fresku. Rok 1150 nám slouží jako taková historická kotva pro dobu, kdy se kolem pařížské katedrály Notre Dame formuje katedrální škola. Abychom tedy nepobouřili historiky, budeme používat raději termín kolem roku 1150.

1200, 1215 (a 1235)

Katedrální školu oficiálně uznává král Filip II. August (prozíravě) v roce 1200. Zajišťuje jejím studentům, že budou nadále v jurisdikci církve, nikoli světské moci – tzn. listina, potřásání. Školu, pak v roce 1215 uznává papež Inocenc III. svou bulou. A kdybyste k našim čtyřem letopočtům chtěli přidat ještě pátý, tak si zapamatujte, že v roce 1235 papež Řehoř XI. tuto bulu ještě potvrdil svou vlastní.

Zatímco důležití mužové vyřizovali potřebnou administrativu, se nám už náš malý církevní kroužek studentů dávno rozrostl do klasické univerzity se čtyřmi tradičními fakultami – fakultou svobodných umění (artistickou), teologickou, právnickou a lékařskou. Studium vždy začínalo artistickou fakultou a pak bylo možné pokračovat na některou ze tří zbývajících. Tento business model postupně přebíraly další univerzitní start-upy, jakým byla i naše alma mater. Na rozhodování a řízení univerzity se kromě rektora podíleli zástupci čtyř národů – francouzského, normandského, pikardského a anglického.

1257

Pak tu máme rok 1257 a založení Sorbonny. Možná jste teď překvapeni: není snad Sorbonna a Pařížské univerzita jedno a totéž? Až do roku 1257 ne. Sorbonna byla a vždy bude pouze jednou ze součástí univerzity v Paříži. Jedná se o teologickou kolej, kterou v polovině 13. století zakládá Robert de Sorbonne. Jeho jméno se časem ukázalo být dobrou obchodní značkou, a tak se jím začala přezdívat celá univerzita.

Škola pro celou Evropu

Sorbonna byla vždy kosmopolitní institucí. Byla to univerzita pro celou Evropu – vznikaly zde národní koleje, například dánská, švédská, skotská nebo německá. Podle historika Hastingse Rashdalla vzniklo v průběhu středověku na Sorbonně asi 70 kolejí, z nichž některé se konce éry nedočkaly a zmizely nedlouho poté, co se objevily, jiné ale poskytly základ univerzity, jak ji známe. Dnes už samozřejmě takové škatulkování neprobíhá, přesto má Sorbonna slušné skóre zahraničních studentů– tvoří zhruba 16 % její studentské populace.

Robert de Sorbonne

(9.10.1201 – 15.8. 1274)

Život Roberta de Sorbone je zajímavý sám o sobě. Poházel údajně z chudých poměrů, ale dostalo se mu kvalitního teologického vzdělání v Remeši a v Paříži. Byl osobním zpovědníkem krále Ludvíka IX, vladaře, který byl jako jediný francouzský král v historii prohlášen za svatého (to je určitě dobrá vizitka Robertovi pastorační práce). Král byl Robertovým mecenášem a on tak mohl v roce 1257 založit kolej, jejíž jméno se stane synonymem evropské vzdělanosti. Podle legendy vyučoval nejprve jen skupinku dvaceti chudých studentů, od té doby se počet studentů zvětšil více než tisíckrát (abychom ale byly fér, najali i pár dalších učitelů).

Sorbonne na své koleji působil až do své smrti v roce 1274. Dožil se na tu dobu opravdu požehnaného věku 73 let.

Zmítaná staletími

Je zřejmé, že Sorbonna má v těch datech a názvech trochu guláš. Její potíže tady ale nekončí. Zmítána historií celého druhého tisíciletí tu Sorbona byla a nebyla a pak zase byla, končila a obnovovala se hned několikrát.

Poprvé její šňůru druhé nejdéle fungující univerzity na světě přetnula francouzská revoluce. Tady je dobré si říct, že v porovnání s tím vším, co francouzská revoluce přetínala a stínala je uzavření chrámu evropské kultury a vzdělanosti jen okolo letící tříska, zvláště když trvalo pouhých třináct let, než Napoleon školu znovu vzkřísil k životu.

Druhé, tentokrát už osudové štěpení čekalo univerzitu na konci 60. let. Její studenti se totiž v roce 1967 vzbouřili proti vládním reformám vzdělávání a byla to revolta se vším všudy – nechyběly barikády, demonstrace, zatýkání a stávky. Univerzita byla následně v roce 1970 rozdělena na třináct nástupnických škol, které jsou označeny římskými číslicemi I- XIII. Někdy se tak v souvislosti s moderní Sorbonnou setkáte s označením „University of Paris I-XIII“ – myšleno „celá původní univerzita v Paříži“ Rozdělení někdy důležité je a někdy zase není. Pokud se vracíme k začátku mého vypravování, tedy k té univerzitě, která byla založena roku 1150, 1200, 1215, 1235 nebo 1257, můžeme ji asi vnímat jako jednu instituci. Pokud ale o Sorbonně uvažujete jako o místě, kam se vypravíte na váš zahraniční výjezd, tak si na ta římská čísílka určitě dávejte pozor.

Kdo je kdo na Sorbonne? významné osobnosti, kterým univerzita zasáhla do života:

Simone de Beauvoir (1908–1986) Autorka, filozofka, feministka