Ubytování v Turku

Ubytování, největší a nejdůležitější položka ve výdajích, kterou je třeba zvážit před samotným odjezdem na Erasmus. V Turku je studentské ubytování poskytováno dvěma společnostmi ve třech oblastech. Všechny tyto možnosti ze 100 % pokryje stipendium, jehož výše v současnosti činí 519 €.

Retrodorm

První a nejlevnější variantou je Retrodorm. Zde jsou nabízeny jednolůžkové, popř. menší množství dvoulůžkových pokojů určených pro společné bydlení. Všechny pokoje jsou vybaveny vlastní toaletou. Sprchy a kuchyňky jsou pak společné pro celé patro. Měsíční nájemné činí 300 €. Za výhody tohoto místo považuji umístění na zalesněném kopci, přičemž z nabízených možností je to ta, která je nejblíže k centru města (asi 2 km). Dalším pozitivem je, že v pěší vzdálenosti se nachází jedno z největších obchodních center v městě, v němž se nachází nonstop otevřený supermarket. Za hlavní devízu pak považuji komunitní život. V tomto místě jsou ubytovaní pouze výměnní studenti, takže máte jistotu, že budete mezi "svými" a nebudete obtěžovat místní studenty. Naopak jako nevýhodu vnímám nedostatek soukromí, především v podobě společných sprch. Krom toho je problematické spojení MHD na univerzitu, které není dobré. Nejspolehlivějším dopravním prostředkem, pokud byste se nechtěli projít zhruba 3 km, je kolo.

Bližší informace, včetně možnosti virtuální prohlídky najdete na stránkách poskytovatele zde.

TYS

Druhým poskytovatelem ubytování pro studenty je Turun Ylioppilaskyläsäätiö, neboli zkráceně TYS. Ten nabízí ubytování ve dvou lokalitách, konkrétně jde o Ylioppilaskylä, známou též jako Studentbyn nebo Student Village a Iltakajo. V obou oblastech máte v ceně nájmu nárok na čtyři hodinové pobyty v sauně za měsíc. Je zde i možnost praní, za které se platí 1,5-2€ (základní sazba je 2€, ale je množstevní sleva při zakoupení více kreditů). Webové stránky poskytovatele jsou zde.

Student Village

Jedná se o nejlépe situovanou lokalitu nacházející se 5 minut chůze od východní části kampusu. Jak již název napovídá, je to oblast, v níž se nachází v podstatě studentské ubytování. Pro erasmáky jsou zde v nabídce jednolůžkové pokoje s vlastní koupelnou a lednicí. Kuchyň je společná pro celé patro. V dané budově bydlí pouze erasmáci, nicméně pokud byste chtěli být více v kontaktu s místními, tak je to ideální volba, jelikož ti bývají ubytováni v nejbližším okolí. Údajně zde bývá poměrně velký přetlak na pračku, kterou je prý nutné objednávat měsíc předem. Zvláště při zimních ránech pak oceníte, že do této oblasti jezdí autobusy stavící před univerzitou. Výhodou lokality je snadná dostupnost univerzity i centra města. Nevýhodou pak je větší vzdálenost do obchodů a také nejvyšší cena nájmu, konkrétně 375 € měsíčně.

Iltakajo

Poslední možností (a také tou, kterou jsem zvolil já) je areál Iltakajo nacházející se ve čtvrti Varissuo (Vraní bažina) na východním okraji Turku. Najdeme zde komplex 3 budov, ve kterých najdeme dvoupokojové a třípokojové byty. Všechny budovy byly relativně nedávno rekonstruovány. Nachází se tu také 2 sauny, klubová místnost a prádelna. Další výhodou je, že součástí je beachvolejbalový kurt a gril. Zhruba 2 kilometry odtud se navíc nachází jezero s pláží. Co se týče ubytování samotného, tak máte uzamykatelný pokoj a se spolubydlícími sdílíte kuchyni a koupelnu. Součástí každého bytu je balkon nebo terasa. Co se týče dopravní dostupnosti, tak odsud jezdí každých 10 minut autobus, kterým se na univerzitu dostanete za půl hodiny. Nutno dodat, že nestaví přímo u univerzity, ale potřeba na ní ze zastávky zhruba 5 minut dojít. V ranních a odpoledních špičkách pak jezdí speciální univerzitní linka projíždějící oba kampusy a stavící přímo před UTU. V nejbližším okolí se nachází obchodní centrum, kde se dá nakoupit v případě náhlé potřeby. Nevýhodou této oblasti je závislost na MHD a také otázka vybavení. Je třeba počítat s tím, že v kuchyni není žádné vybavení. Je možné, že budete mít štěstí na byt, kde najdete vybavení po některém z předchůdců, ale spíše je třeba být připraven na to, že nějaké vybavení bude nutné zakoupit. Jako základ poslouží tzv. Starting package (když je máte 3, tak už se jedná o solidní základ), zbytek nádobí se pak dá za slušnou cenu sehnat v IKEA. Nájem za pokoj v bytě pro 3 je 305 € měsíčně, v bytě pro 2 pak 325 € měsíčně.

Videoprofil místa naleznete zde.

Erasmus na cestě: Petrohrad

Je známo, že mezi Finskem a Severní Koreou leží pouze jeden stát. Tím je Rusko. Návštěvu Petrohradu, bývalého hlavního města této poněkud svérázné země jsem považoval za jeden z hlavních bodů svého cestovního plánu během Erasmu. Nutno podotknout, že návštěvu jako celek nelze vystihnout lépe než tak, že se jednalo o jeden velký kulturní šok.

Co je potřeba udělat před cestou

Osobně jsem se na tuto cestu začal připravovat ještě před tím, než můj Erasmus vůbec začal. Vědom si současné politické situace a s přihlédnutím k faktu, že Rusko je jednou z posledních zemí, kde bych chtěl mít jakýkoliv problém, jsem si kvůli tomu, že ve svém cestovním pase mám razítko z Ukrajiny, nechal vystavit druhý.

Další nezbytností je zařídit si vízum. Zde jsou celkem 3 možnosti závisející také na tom, jakým způsobem se hodláte dopravovat. První možností je klasické vízum, kterou ovšem nedoporučuji, jelikož jeho vyřízení trvá delší dobu, navíc se musí platit konzulární poplatek. Já osobně jsem využil relativně nové možnosti tzv. e-víza. Žádost o něj se podává přes internetové stránky ruského ministerstva zahraničí. Jeho výhodou je, že je zdarma a jeho vyřízení trvá maximálně 30 dní, mně osobně vízum přišlo již 6. den od podání žádosti. Toto vízum umožňuje vstup pouze do Leningradské oblasti (Petrohrad a nejbližší okolí). Doba maximální délky pobytu je 8 kalendářních dní. Nevýhodou pak je, že jej nelze použít při dopravě vlakem. Poslední možností je jet bez víza. Čtete správně, i toto je za určité konstelace možné. Nicméně tato možnost je ještě více limitována, konkrétně musíte jet trajektem, kterým cesta trvá poměrně dlouho, navíc ve městě můžete strávit maximálně 72 hodin. Také existuje možnost výletů organizovaných některými studentskými sdruženími, např. ESN pořádá takovýto bezvízový výlet trajektem.

Doprava

Z Finska existuje několik možností, jak se do Petrohradu dopravit. Za nejpohodlnější považuji vlak z Helsinek, kterému trvá cesta asi 3 hodiny. Nevýhodou je, že zatím není možné použít elektronické vízum. Krom toho se cena jednosměrné jízdenky pohybuje okolo 60€. Osobně jsem využil autobusu, u nějž mě celá cesta vyšla na 36€. Mohu jen doporučit estonskou společnost LuxExpress, u níž jsem se setkal s pohodlnými autobusy s velkým prostorem pro nohy, navíc v ceně jízdenky byla i konzumace teplých nápojů. Cesta trvala zhruba 4,5 hodiny i s poměrně dlouhou zastávkou u pasové kontroly.

Co očekávat

Jako první je potřeba uvědomit si, že Rusko je poměrně specifickou zemí. Nejprve mě trkla pasová kontrola uprostřed hluboké noci. Při vstupu jsem na ruské straně musel svůj pas ukazovat 3x, přičemž paní u přepážky mi jej poctivě celý prolistovala a podezíravě se na mě poměrně dlouho dívala, než mi konečně dala razítko. Následně jsem ještě musel veškerá svoje zavazadla nechat projet rentgenem, zkontrolovány byly i veškeré úložné prostory autobusu. Nicméně ještě nepříjemnějším zážitkem byla zpáteční cesta. Myslel jsem si, že nemůže být těžší dostat se z Ruska než dostat se do Ruska, ale opak byl pravdou. Tentokrát jsem se pasem musel prokazovat dokonce 5x, přičemž vždy šlo o ostrého pána/paní v uniformě s beranicí, kteří měli naštvaný výraz v obličeji a nebyli schopni ani reagovat, když je člověk rusky pozdravil.

Další věcí, na kterou je třeba se připravit, je jazyková bariéra. I v turistických oblastech bylo poměrně těžké narazit na osobu, se kterou by bylo možné domluvit se anglicky, takže jsem osobně nejvíce použil svoji velmi chatrnou znalost ruštiny, s níž jsem se naposledy dostal do kontaktu zhruba před 5 lety, i přes to jsem rusky uměl lépe než většina mých protějšků anglicky.

Možná tou nejcennější zkušeností pro mě jakožto svobodomyslného člověka bylo zažít, co to znamená policejní stát. V ulicích jsem mnohem více potkával osoby v uniformách, krom toho byly všudypřítomné bezpečnostní rámy. Konkrétně pro vstup do metra, nebo třeba na autobusovém nádraží jimi musel člověk projít. Vstupy do metra byly obzvlášť praktické, sám jsem to zažil, když jsem si potřeboval zajít do bankomatu. Jsou totiž koncipovány tak, že jednou stranou se pouze vchází a jednou se pouze vychází, přičemž se při průchodu nelze vyhnout placené zóně, tak jsem holt musel jít od bankomatu proti proudu a dělat, že neslyším řev dozorujícího policisty. S policií jsem měl ještě jednu nepříliš příjemnou zkušenost, a to v momentě, kdy jsem se procházel po památkách. Šel jsem okolo budovy ruského ústavního soudu, kde v tu chvíli ležel výtisk ruské ústavy, na nějž byly nakladeny růže. V přilehlém parku se pak schylovalo k protestu proti změnám ústavy umožňujícím další volební období pro současného vládce. Při prohlížení jezdecké sochy Petra Velikého jsem se nevědomky stal svědkem toho, jak si monitorovali terén pravděpodobně policisté v civilu (jeden z nich se prokazoval tomu druhému jakýmsi odznakem), přičemž si jsem jist, že mě viděli fotit si ono „pietní“ místo. V tu chvíli jsem se z místa snažil co nejrychleji zmizet. Ještě dobrou půl hodinu jsem se neustále ohlížel, zda mě někdo nesleduje. Ten den večer jsem se dozvěděl, že během onoho protestu bylo zatčeno 25 osob.

Další na první pohled viditelnou neobvyklou věcí byly dráty elektrického vedení, které nebyly vedeny pod zemí, jak tomu běžně ve městech bývá, ale byly nataženy mezi střechami domů. Co jsem sice čekal, ale i tak mě zaskočila míra četnosti tohoto jevu, bylo vyobrazování masového vraha na suvenýrech (myslím Džugašviliho). Dále mě překvapilo, že ulice, na níž se nachází většina památek (Něvský prospekt), není žádnou pěší zónou nebo místem, kde je snaha o omezení počtu aut, ale naopak jde o řádně vytíženou šestiproudovku. Poslední třešničkou na dortu pak byla originální Potěmkinova vesnice, v podobě překrytí oprýskaných domů plachtou, která má imitovat jejich skutečný vzhled.

Co mě naopak jako „chudého studenta“ velmi potěšilo, byla nízká cenová hladina. Například za ubytování na 3 noci téměř v samotném centru Petrohradu jsem zaplatil v přepočtu necelých

1 000,- Kč. Oproti Finsku byly velmi příjemné ceny alkoholu, především pak kvalitní vodka se dala zakoupit za zlomek finských cen.

Co navštívit

Mimo toho ovšem Petrohrad nabízí i mnoho míst, která stojí za to vidět. Na prvním místě nelze zmínit nic jiného než Ermitáž. I když nejsem příznivcem navštěvování muzeí, tak doporučuji vyhradit si na její návštěvu minimálně půlden. Další výhodou je cena vstupného, pro studenty s kartou ISIC je totiž vstup do expozic zcela zdarma. Vnitřek je pak jednoduše dechberoucí. Můžete zde vidět bohatě zdobený vnitřek Zimního paláce, bývalého sídla ruských carů nebo sbírky světoznámých umělců jako např. Rembrandt, van Gogh. Umělecké sbírky jsou zde děleny podle země původu autorů. Navíc je to jedno z mála míst, kde by neměl být problém s angličtinou. Minimálně popisky jsou tu v angličtině, i když nevalné úrovně (např. Netherlandish).

Další skupina památek je soustředěna okolo místního hlavního bulváru, Něvského prospektu. Mimo jiné zde lze najít Chrám Kristova vzkříšení. Jedná se o církevní stavbu postavenou v typicky ruském stylu na pohled podobnou známějšímu chrámu Vasila Blaženého v Moskvě. Ideální je projít si celý bulvár začínají na náměstí Povstání (plóščaď Vosstania) k Zimnímu paláci.

Pokud budete pokračovat od Ermitáže přes Něvu, dostanete se na Vasiljevský ostrov, zde můžete zajít na tzv. Strelku, což je výběžek, u nějž se řeka rozděluje na Malou a Velkou Něvu, mimo parku zde leží dvojice majáků a navíc je tu jakási „minináplavka“ odkud je krásný výhled na Zimní palác i na Petropavlovskou pevnost. Tato pevnost je dalším místem, které byste při návštěvě neměli vynechat. Jedná se o opevnění postavené Petrem Velikým v období Severní války za účelem ochrany před švédskými nájezdy. Uvnitř se nachází mimo jiné katedrála sv. Petra a Pavla ukrývající hrobky některých ruských carů. Nedaleko na řece pak lze najít známý křižník Aurora, v němž se také nachází muzeum.

Místem jako stvořeným pro osoby hledající místo pro odpočinek pak je park na Krestovském ostrově. Je to takový klasický poklidný park. Na jeho konci se pak nachází místní stadion postavený pro MS v kopané konané v roce 2018. Tato futuristická stavba připomínající UFO zaujme mimo sportovních fanoušků i příznivce moderní architektury

Na závěr přidám menší doporučení na turistickou atrakci, která se odehrává od dubna do září v nočním Petrohradě. Mám na mysli zdvihání zdejších padacích mostů za zvuků vážné hudby.

Autorem článku je

Dan Müllern

Průvodce po Turku

Když jsem se rozhodoval, zda a kam se na svůj výměnný pobyt vydám, věděl jsem o Turku pouze to, že je to město ve Finsku a že tam hraje TPS (hokejový klub). Pro moje rozhodnutí pak byl klíčový především první zmíněný fakt. Nutno říct, že se jedná spíše o menší město, nicméně jsem za rok pobytu neměl pocit, že by mi cokoliv chybělo. Za jednu z největších výhod tohoto města považuji velké množství lesů a celkově zelených ploch.

Obecné informace

Turku se nachází na jihovýchodě Finska v místě ústí řeky Aury do Botnického zálivu. Žije zde přes 190 tisíc obyvatel, což jej řadí na 6. místo mezi finskými městy. Jedná se o bilingvní město známé též pod švédským názvem Åbo. Sídlí zde také Åbo Akademi, což je jediná univerzita ve Finsku, která má jako vyučovací jazyk švédštinu. Do roku 1809 bylo Turku hlavním městem Finska, nicméně poté bylo hlavní město přesunuto do Helsink, kterým tento titul zůstal dodnes. Zajímavostí pak je, že Helsinská univerzita byla roku 1640 založena právě v Turku. Nedlouho poté, co Turku přišlo o statut hlavního města, jej postihl obří požár, během nějž vyhořela většina města. Nejslavnější zdejším rodákem je bývalý atlet Paavo Nurmi přezdívaný Létající Fin.

Doprava

Dostat se do Turku není příliš složité, na výběr máme z několika možností. Na prvním místě je to vlakem nebo autobusem. Cesta z Helsink zabere oběma způsoby asi 2 hodiny, přičemž za autobus zaplatíte od 3,70€. V tomto směru se nejvíce vyplatí nakupovat jízdenky v předstihu u společnosti Onnibus. Jejich systém funguje tím způsobem, že cena jízdenek začíná na 2,70€ (plus 1€ jakýsi manipulační poplatek) a po určitém počtu prodaných jízdenek se cena zvýší vždy o 1€. Tato společnost disponuje moderními pohodlnými autobusy. Oproti tomu u vlaků (VR) je systém takový, že je zde omezený počet zvýhodněných jízdenek, jejichž cena je pro studenty 6,20€. Nutno připomenout, že k nároku na slevu je třeba být držitelem finské studentské karty. Zvýhodněnou jízdenku se mi jednou podařilo koupit asi 2 dny před odjezdem v hluboké noci, kdy se během předchozího dne dala na daný spoj sehnat pouze za plnou cenu.

Krom toho je v Turku i menší letiště. Z něj operují lety např. do polských měst Gdańsku a Krakówa, litevského Kaunasu, švédského Stockholmu nebo lotyšské Rigy. Většina těchto linek je provozována nízkonákladovými aerolinkami. Finnair pak nabízí vnitrostátní lety do Mariehamnu (Ålandy) a Helsinek. Turku je také přístavním městem. Vyplouvají odsud trajekty do Stockholmu, které zastavují v ålandském Mariehamnu.

Město není nijak rozlehlé, proto ve zdejší MHD fungují celoročně pouze autobusy. Kvalita spojení dost závisí na lokalitě. Jsou tu místa, která mají spojení výborné, ale jsou i taková, kde spojení není vůbec dobré. Co se týče jízdného, tak základní jízdenka platná 2 hodiny vyjde na 3€. Dále je možné koupit si lístek na 24 hodin, který stojí 8€. Nicméně nejvýhodnější je zařídit si tzv. Föli kartu, na níž se dá nakoupit třicetidenní studentský kupón za 35€ (běžná cena je 55€). Pro získání nároku na studentskou slevu je potřeba potvrzení od školy. Osobně jsem za dobu, než mi bylo umožněno zařídit si tuto slevu, zaplatil během týdne za autobus více, než byla cena kupónu. Pokud neplánujete příliš využívat MHD, je zde možnost si nabít na kartu peníze a ušetřit za základní jízdenku 80 centů. Linky jsou koncipovány způsobem, že je zde hlavní přestupní uzel v centru města (uzel Keskusta/Kauppatori), v němž zastavují všechny městské linky. Druhým uzlem pro linky směřující do příměstských oblastí je Puutori, které se nachází asi 5 minut chůze od prvního jmenovaného. Novinkou pro mě bylo, že zde jsou všechny zastávky na znamení, takže je nutné si „zazvonit“ vždy, když se chystáte vystupovat. Totéž platí i pro nastupování, autobus v zastávce nezastaví, pokud si na něj nemávnete. Dalším nezvykem pro mě bylo, že nastupovat do autobusu je možné pouze předními dveřmi, přičemž je nutné si u řidiče buď zakoupit jízdenku za hotové, popř. si „pípnout“ kartou s kuponem. Pokud budete ubytováni v lokalitách, kde není tak dobré spojení, je zde možnost pořídit si kolo, kterých se po městě též pohybuje hodně. Po centru města a kampusu je nejlepší pohybovat se pěšky.

Počasí

Jak jsem se již zmínil, Turku leží na pobřeží Botnického zálivu na samém jihu Finska. Díky těmto faktorům si troufám říct, že zimy zde jsou mírnější než v jiných částech Finska. K tomu je ovšem nutné poznamenat fakt, že během mého pobytu byla nejmírnější zima za posledních 100 let. Řeka Aura, která v zimě běžně zamrzá, tentokrát nezamrzla. Sněhu také nebylo příliš, přestože se objevoval od konce října až do května. Ale většinou když napadl, tak byl během dne či dvou pryč. Teplota v zimě neklesla pod -10°C. Pro člověka, který nemá rád vedra k padnutí, je finské podnebí jako stvořené. Konkrétně v Turku bylo již od počátku dubna počasí na kraťasy, tj. jasno a příjemných 15°C. Během léta se teploty pohybují okolo 25°C, přičemž třicítku překročí málokdy.

Samostatnou kapitolou je pak vzhledem k zeměpisné šířce délka dne. Ne náhodou se Finsko vyznačuje nejvyšším výskytem depresí. V zimních měsících je třeba počítat s tím, že se rozední v 10 ráno a už ve 2 odpoledne se začíná stmívat. Obzvlášť v tomto období je důležité mít nějaký program, mít co dělat. Krom toho doporučuji si s sebou na cestu sbalit vitamin D v jakékoliv podobě. Já osobně v tomto období měl poměrně velké problémy s usínáním. Přesným opakem je pak léto. Nutno říct, že už od posunu času se dny dost rychle prodlužují. Toto celé vrcholí na den zvaný Juhannus. Tou dobou je v Turku možné zažít tzv. bílé noci, kdy se nikdy nesetmí, pouze se na nějakou dobu zešeří.

Vybraná místa

V této části zmíním pár míst, která bych doporučil navštívit.

Turun Tuomiokirkko

Katedrála v Turku. Jedná se o největší dominantu města, která byla postavena již na konci 13. století.

Ruissalo

Jedná se o oázu klidu nacházející se na ostrově poblíž Turku. Na tento ostrov se dá vyrazit autobusem číslo 8 vyjíždějícím z Puutori. Alternativou může v letních měsících být využití přívozu z centra města, který je též součástí sítě Föli. Naleznete zde pláže, z nichž některé jsou vybaveny i veřejnou saunou. Mimo toho je zde golfové hřiště, univerzitní botanická zahrada. Celý ostrov je národním parkem. Nachází se zde také velké množství barevných dřevěných vilek dodávajících tomuto místu na malebnosti.

Aurajoen ranta

Náplavka táhnoucí se od katedrály až k přístavu. Během teplejšího období roku jde o perfektní místo pro procházku, nebo jen na posezení se zmrzlinou. V průběhu letní sezony jsou navíc otevřeny bary na zde kotvících lodích. Zde je ovšem nutné počítat s cenami vysokými i na místní poměry. Nejkrásnější je toto místo ovšem během jara, kdy zde kvetou okrasné třešně.

Naantali

Jedná se o menší město nedaleko Turku, do nějž se dá dostat autobusem patřícím do sítě Föli. Ve městě jsou významná především 2 místa. Prvním je zámek Kultaranta sloužící jako letní sídlo finského prezidenta. Druhým pak je zábavní park Moomin World inspirovaný Mumínky, trolly známé z knih Tove Jansson a též stejnojmenného seriálu. I zde můžete nalézt historické dřevěné domky.

Kirjastosilta

Moderní lávka přes řeku Auru spojující veřejnou knihovnu (kirjasto) na jednom břehu s muzeem moderního umění Aboa Vetus & Ars Nova na břehu druhém. Vyniká především za tmy, kdy je její zábradlí barevně nasvíceno, přičemž barva se každý týden mění.

Kupittaan puisto

Jde o největší park v Turku, který je ideálním místem pro piknik nebo posezení s přáteli. V parku se také nachází stoly s šachovnicemi, bazén, venkovní workout hřiště, v zimě zde pak nalezneme bruslařskou dráhu.

autorem článku je

Daniel Müllern