Ubytování v Turku

Ubytování, největší a nejdůležitější položka ve výdajích, kterou je třeba zvážit před samotným odjezdem na Erasmus. V Turku je studentské ubytování poskytováno dvěma společnostmi ve třech oblastech. Všechny tyto možnosti ze 100 % pokryje stipendium, jehož výše v současnosti činí 519 €.

Retrodorm

První a nejlevnější variantou je Retrodorm. Zde jsou nabízeny jednolůžkové, popř. menší množství dvoulůžkových pokojů určených pro společné bydlení. Všechny pokoje jsou vybaveny vlastní toaletou. Sprchy a kuchyňky jsou pak společné pro celé patro. Měsíční nájemné činí 300 €. Za výhody tohoto místo považuji umístění na zalesněném kopci, přičemž z nabízených možností je to ta, která je nejblíže k centru města (asi 2 km). Dalším pozitivem je, že v pěší vzdálenosti se nachází jedno z největších obchodních center v městě, v němž se nachází nonstop otevřený supermarket. Za hlavní devízu pak považuji komunitní život. V tomto místě jsou ubytovaní pouze výměnní studenti, takže máte jistotu, že budete mezi "svými" a nebudete obtěžovat místní studenty. Naopak jako nevýhodu vnímám nedostatek soukromí, především v podobě společných sprch. Krom toho je problematické spojení MHD na univerzitu, které není dobré. Nejspolehlivějším dopravním prostředkem, pokud byste se nechtěli projít zhruba 3 km, je kolo.

Bližší informace, včetně možnosti virtuální prohlídky najdete na stránkách poskytovatele zde.

TYS

Druhým poskytovatelem ubytování pro studenty je Turun Ylioppilaskyläsäätiö, neboli zkráceně TYS. Ten nabízí ubytování ve dvou lokalitách, konkrétně jde o Ylioppilaskylä, známou též jako Studentbyn nebo Student Village a Iltakajo. V obou oblastech máte v ceně nájmu nárok na čtyři hodinové pobyty v sauně za měsíc. Je zde i možnost praní, za které se platí 1,5-2€ (základní sazba je 2€, ale je množstevní sleva při zakoupení více kreditů). Webové stránky poskytovatele jsou zde.

Student Village

Jedná se o nejlépe situovanou lokalitu nacházející se 5 minut chůze od východní části kampusu. Jak již název napovídá, je to oblast, v níž se nachází v podstatě studentské ubytování. Pro erasmáky jsou zde v nabídce jednolůžkové pokoje s vlastní koupelnou a lednicí. Kuchyň je společná pro celé patro. V dané budově bydlí pouze erasmáci, nicméně pokud byste chtěli být více v kontaktu s místními, tak je to ideální volba, jelikož ti bývají ubytováni v nejbližším okolí. Údajně zde bývá poměrně velký přetlak na pračku, kterou je prý nutné objednávat měsíc předem. Zvláště při zimních ránech pak oceníte, že do této oblasti jezdí autobusy stavící před univerzitou. Výhodou lokality je snadná dostupnost univerzity i centra města. Nevýhodou pak je větší vzdálenost do obchodů a také nejvyšší cena nájmu, konkrétně 375 € měsíčně.

Iltakajo

Poslední možností (a také tou, kterou jsem zvolil já) je areál Iltakajo nacházející se ve čtvrti Varissuo (Vraní bažina) na východním okraji Turku. Najdeme zde komplex 3 budov, ve kterých najdeme dvoupokojové a třípokojové byty. Všechny budovy byly relativně nedávno rekonstruovány. Nachází se tu také 2 sauny, klubová místnost a prádelna. Další výhodou je, že součástí je beachvolejbalový kurt a gril. Zhruba 2 kilometry odtud se navíc nachází jezero s pláží. Co se týče ubytování samotného, tak máte uzamykatelný pokoj a se spolubydlícími sdílíte kuchyni a koupelnu. Součástí každého bytu je balkon nebo terasa. Co se týče dopravní dostupnosti, tak odsud jezdí každých 10 minut autobus, kterým se na univerzitu dostanete za půl hodiny. Nutno dodat, že nestaví přímo u univerzity, ale potřeba na ní ze zastávky zhruba 5 minut dojít. V ranních a odpoledních špičkách pak jezdí speciální univerzitní linka projíždějící oba kampusy a stavící přímo před UTU. V nejbližším okolí se nachází obchodní centrum, kde se dá nakoupit v případě náhlé potřeby. Nevýhodou této oblasti je závislost na MHD a také otázka vybavení. Je třeba počítat s tím, že v kuchyni není žádné vybavení. Je možné, že budete mít štěstí na byt, kde najdete vybavení po některém z předchůdců, ale spíše je třeba být připraven na to, že nějaké vybavení bude nutné zakoupit. Jako základ poslouží tzv. Starting package (když je máte 3, tak už se jedná o solidní základ), zbytek nádobí se pak dá za slušnou cenu sehnat v IKEA. Nájem za pokoj v bytě pro 3 je 305 € měsíčně, v bytě pro 2 pak 325 € měsíčně.

Videoprofil místa naleznete zde.

Erasmus na cestě: Riga

Riga, lotyšská metropole a největší město v Pobaltí, se stala dalším cílem mých cestovatelských plánů během Erasmu. Jak Lotyšsko, tak Riga pro mě byly velkou neznámou (znal jsem pouze vtipy o Lotyších), o to příjemněji jsem tak byl překvapen. Ještě více mě ovšem překvapil fakt, že zde oproti zbylým pobaltským republikám nebyl nejmenší problém domluvit se téměř kdekoliv anglicky. Jelikož jde o relativně malé město, na jehož prohlédnutí postačí 2-3 dny, tak je to ideální destinace pro eurovíkend.

Doprava a ubytování

Riga leží na pobřeží Rižského zálivu v ústí řeky Daugavy (česky Západní Dvina) do moře. Co se týče dopravy, existují v podstatě 2 možnosti. Tou první je letecká doprava. Na rižské letiště existuje přímé spojení z Turku, nicméně zde je třeba počítat s rizikem zrušení letu kvůli malé obsazenosti. Leteckou alternativou je pak přímý let z Helsinek. Druhá a ekonomicky výhodnější varianta je ta po vodě a zemi. Při využití této možnosti zaplatíte zhruba polovinu ceny jednosměrné letenky. Konkrétně se skládá z trajektového přejezdu z Helsinek do Tallinnu a následného přesunu autobusem do Rigy. Co se týče autobusů, tak opět jako dopravce doporučuji společnost Lux Express, u níž vyjde jednosměrná jízdenka okolo 8€. Celá cesta trvá zhruba 7 hodin.

Co navštívit

Riga je poměrně malé město, což znamená jednu podstatnou výhodu: na její poznání vám budou stačit pouze vlastní nohy. Při prohlídce města doporučuji začít pohledem shora. Na to je nejlepší vystoupat na věž sídla lotyšské Akademie věd (podobnost s hotele International je určitě čistě náhodná). Vstupné je 5€ (přijímají pouze hotovost), za kterých se vám naskytne výhled na město z ptačí perspektivy. Odsud je to, co by kamenem dohodil, na místní tržiště, které se nachází v bývalých německých hangárech pro vzducholodě a svou plochou je největším v Evropě.

Dalším místem, které se vyplatí navštívit je tzv. Rohový dům. V něm se v minulosti nacházelo sídlo KGB a dnes je zde její muzeum, z nějž na vás dýchne dobová atmosféra. Osobně doporučuji zaplatit si 4€ za prohlídku s průvodcem. Během té se můžete dozvědět nejen o historii, ale také o paranoie tehdejších pohlavárů, kterou dokumentují bezpečnostní opatření, jenž zde panovala. Mimo to vám budou v jedné cele popsány praktiky používané proti „provinilcům“ a na závěr návštěvy se dostanete i do popravčí místnosti. Poté si troufám říct, že budete rádi za konec prohlídky a možnost toto místo opustit.

Co se mi na Rize ovšem zalíbilo nejvíce, byly procházky uličkami jejího starého města. Zde je možné vidět některé architektonické zajímavosti, jako jsou např. Tři bratři (Tris brali), což jsou nejstarší zachované domy v Rize. Nedaleko se nachází i Rižský zámek, který je sídlem lotyšského prezidenta. Zde mě pobavila past pro osoby, které nejsou příliš geograficky zdatné, když u brány visela jak lotyšská, tak litevská vlajka. Dále by návštěvník neměl vynechat Radniční náměstí (Ratslaukums), kde se mimo jiné nachází Dům Černohlavců, což je starý cihlový cechovní dům, dále bazilika sv. Petra s vyhlídkovou věži. V neposlední řadě za návštěvu stojí ulice Alberta iela, na níž se nachází domy postavené v secesním stylu.

Příznivce moderní architektury pak zaujme budova lotyšské Národní knihovny postavená na břehu řeky Daugavy. Zajímavostí je pak Rižský televizní vysílač, který je nejvyšší budovou na území EU.

Stravování

Co se týče stravování, tak lotyšská kuchyně je ovlivněna především z Ruska, Polska a Skandinávie. Nutno říct, že zdejší tradiční jídla příliš nepotěší milovníky zdravé stravy. K ochutnání místních pokrmů je ideální síť restaurací Lido, kde za chutné tříchodové menu, zaplatíte okolo 10€. Populárními jídly jsou např. boršč, soljanka, pelmeně, vepřové kotlety, kuličky z hrachu a slaniny. Tradičním nápojem je tzv. Riga balzám, což je velmi silný černý bylinný likér, jehož chuť by se dala přirovnat k českému Fernetu. Co se týče piva, tak to zdejší není chuťově špatné (rozhodně lepší než to finské), a hlavně se pohybuje v cenové relaci srovnatelné s tou českou (okolo 1€ v supermarketu).

Erasmus na cestě: Petrohrad

Je známo, že mezi Finskem a Severní Koreou leží pouze jeden stát. Tím je Rusko. Návštěvu Petrohradu, bývalého hlavního města této poněkud svérázné země jsem považoval za jeden z hlavních bodů svého cestovního plánu během Erasmu. Nutno podotknout, že návštěvu jako celek nelze vystihnout lépe než tak, že se jednalo o jeden velký kulturní šok.

Co je potřeba udělat před cestou

Osobně jsem se na tuto cestu začal připravovat ještě před tím, než můj Erasmus vůbec začal. Vědom si současné politické situace a s přihlédnutím k faktu, že Rusko je jednou z posledních zemí, kde bych chtěl mít jakýkoliv problém, jsem si kvůli tomu, že ve svém cestovním pase mám razítko z Ukrajiny, nechal vystavit druhý.

Další nezbytností je zařídit si vízum. Zde jsou celkem 3 možnosti závisející také na tom, jakým způsobem se hodláte dopravovat. První možností je klasické vízum, kterou ovšem nedoporučuji, jelikož jeho vyřízení trvá delší dobu, navíc se musí platit konzulární poplatek. Já osobně jsem využil relativně nové možnosti tzv. e-víza. Žádost o něj se podává přes internetové stránky ruského ministerstva zahraničí. Jeho výhodou je, že je zdarma a jeho vyřízení trvá maximálně 30 dní, mně osobně vízum přišlo již 6. den od podání žádosti. Toto vízum umožňuje vstup pouze do Leningradské oblasti (Petrohrad a nejbližší okolí). Doba maximální délky pobytu je 8 kalendářních dní. Nevýhodou pak je, že jej nelze použít při dopravě vlakem. Poslední možností je jet bez víza. Čtete správně, i toto je za určité konstelace možné. Nicméně tato možnost je ještě více limitována, konkrétně musíte jet trajektem, kterým cesta trvá poměrně dlouho, navíc ve městě můžete strávit maximálně 72 hodin. Také existuje možnost výletů organizovaných některými studentskými sdruženími, např. ESN pořádá takovýto bezvízový výlet trajektem.

Doprava

Z Finska existuje několik možností, jak se do Petrohradu dopravit. Za nejpohodlnější považuji vlak z Helsinek, kterému trvá cesta asi 3 hodiny. Nevýhodou je, že zatím není možné použít elektronické vízum. Krom toho se cena jednosměrné jízdenky pohybuje okolo 60€. Osobně jsem využil autobusu, u nějž mě celá cesta vyšla na 36€. Mohu jen doporučit estonskou společnost LuxExpress, u níž jsem se setkal s pohodlnými autobusy s velkým prostorem pro nohy, navíc v ceně jízdenky byla i konzumace teplých nápojů. Cesta trvala zhruba 4,5 hodiny i s poměrně dlouhou zastávkou u pasové kontroly.

Co očekávat

Jako první je potřeba uvědomit si, že Rusko je poměrně specifickou zemí. Nejprve mě trkla pasová kontrola uprostřed hluboké noci. Při vstupu jsem na ruské straně musel svůj pas ukazovat 3x, přičemž paní u přepážky mi jej poctivě celý prolistovala a podezíravě se na mě poměrně dlouho dívala, než mi konečně dala razítko. Následně jsem ještě musel veškerá svoje zavazadla nechat projet rentgenem, zkontrolovány byly i veškeré úložné prostory autobusu. Nicméně ještě nepříjemnějším zážitkem byla zpáteční cesta. Myslel jsem si, že nemůže být těžší dostat se z Ruska než dostat se do Ruska, ale opak byl pravdou. Tentokrát jsem se pasem musel prokazovat dokonce 5x, přičemž vždy šlo o ostrého pána/paní v uniformě s beranicí, kteří měli naštvaný výraz v obličeji a nebyli schopni ani reagovat, když je člověk rusky pozdravil.

Další věcí, na kterou je třeba se připravit, je jazyková bariéra. I v turistických oblastech bylo poměrně těžké narazit na osobu, se kterou by bylo možné domluvit se anglicky, takže jsem osobně nejvíce použil svoji velmi chatrnou znalost ruštiny, s níž jsem se naposledy dostal do kontaktu zhruba před 5 lety, i přes to jsem rusky uměl lépe než většina mých protějšků anglicky.

Možná tou nejcennější zkušeností pro mě jakožto svobodomyslného člověka bylo zažít, co to znamená policejní stát. V ulicích jsem mnohem více potkával osoby v uniformách, krom toho byly všudypřítomné bezpečnostní rámy. Konkrétně pro vstup do metra, nebo třeba na autobusovém nádraží jimi musel člověk projít. Vstupy do metra byly obzvlášť praktické, sám jsem to zažil, když jsem si potřeboval zajít do bankomatu. Jsou totiž koncipovány tak, že jednou stranou se pouze vchází a jednou se pouze vychází, přičemž se při průchodu nelze vyhnout placené zóně, tak jsem holt musel jít od bankomatu proti proudu a dělat, že neslyším řev dozorujícího policisty. S policií jsem měl ještě jednu nepříliš příjemnou zkušenost, a to v momentě, kdy jsem se procházel po památkách. Šel jsem okolo budovy ruského ústavního soudu, kde v tu chvíli ležel výtisk ruské ústavy, na nějž byly nakladeny růže. V přilehlém parku se pak schylovalo k protestu proti změnám ústavy umožňujícím další volební období pro současného vládce. Při prohlížení jezdecké sochy Petra Velikého jsem se nevědomky stal svědkem toho, jak si monitorovali terén pravděpodobně policisté v civilu (jeden z nich se prokazoval tomu druhému jakýmsi odznakem), přičemž si jsem jist, že mě viděli fotit si ono „pietní“ místo. V tu chvíli jsem se z místa snažil co nejrychleji zmizet. Ještě dobrou půl hodinu jsem se neustále ohlížel, zda mě někdo nesleduje. Ten den večer jsem se dozvěděl, že během onoho protestu bylo zatčeno 25 osob.

Další na první pohled viditelnou neobvyklou věcí byly dráty elektrického vedení, které nebyly vedeny pod zemí, jak tomu běžně ve městech bývá, ale byly nataženy mezi střechami domů. Co jsem sice čekal, ale i tak mě zaskočila míra četnosti tohoto jevu, bylo vyobrazování masového vraha na suvenýrech (myslím Džugašviliho). Dále mě překvapilo, že ulice, na níž se nachází většina památek (Něvský prospekt), není žádnou pěší zónou nebo místem, kde je snaha o omezení počtu aut, ale naopak jde o řádně vytíženou šestiproudovku. Poslední třešničkou na dortu pak byla originální Potěmkinova vesnice, v podobě překrytí oprýskaných domů plachtou, která má imitovat jejich skutečný vzhled.

Co mě naopak jako „chudého studenta“ velmi potěšilo, byla nízká cenová hladina. Například za ubytování na 3 noci téměř v samotném centru Petrohradu jsem zaplatil v přepočtu necelých

1 000,- Kč. Oproti Finsku byly velmi příjemné ceny alkoholu, především pak kvalitní vodka se dala zakoupit za zlomek finských cen.

Co navštívit

Mimo toho ovšem Petrohrad nabízí i mnoho míst, která stojí za to vidět. Na prvním místě nelze zmínit nic jiného než Ermitáž. I když nejsem příznivcem navštěvování muzeí, tak doporučuji vyhradit si na její návštěvu minimálně půlden. Další výhodou je cena vstupného, pro studenty s kartou ISIC je totiž vstup do expozic zcela zdarma. Vnitřek je pak jednoduše dechberoucí. Můžete zde vidět bohatě zdobený vnitřek Zimního paláce, bývalého sídla ruských carů nebo sbírky světoznámých umělců jako např. Rembrandt, van Gogh. Umělecké sbírky jsou zde děleny podle země původu autorů. Navíc je to jedno z mála míst, kde by neměl být problém s angličtinou. Minimálně popisky jsou tu v angličtině, i když nevalné úrovně (např. Netherlandish).

Další skupina památek je soustředěna okolo místního hlavního bulváru, Něvského prospektu. Mimo jiné zde lze najít Chrám Kristova vzkříšení. Jedná se o církevní stavbu postavenou v typicky ruském stylu na pohled podobnou známějšímu chrámu Vasila Blaženého v Moskvě. Ideální je projít si celý bulvár začínají na náměstí Povstání (plóščaď Vosstania) k Zimnímu paláci.

Pokud budete pokračovat od Ermitáže přes Něvu, dostanete se na Vasiljevský ostrov, zde můžete zajít na tzv. Strelku, což je výběžek, u nějž se řeka rozděluje na Malou a Velkou Něvu, mimo parku zde leží dvojice majáků a navíc je tu jakási „minináplavka“ odkud je krásný výhled na Zimní palác i na Petropavlovskou pevnost. Tato pevnost je dalším místem, které byste při návštěvě neměli vynechat. Jedná se o opevnění postavené Petrem Velikým v období Severní války za účelem ochrany před švédskými nájezdy. Uvnitř se nachází mimo jiné katedrála sv. Petra a Pavla ukrývající hrobky některých ruských carů. Nedaleko na řece pak lze najít známý křižník Aurora, v němž se také nachází muzeum.

Místem jako stvořeným pro osoby hledající místo pro odpočinek pak je park na Krestovském ostrově. Je to takový klasický poklidný park. Na jeho konci se pak nachází místní stadion postavený pro MS v kopané konané v roce 2018. Tato futuristická stavba připomínající UFO zaujme mimo sportovních fanoušků i příznivce moderní architektury

Na závěr přidám menší doporučení na turistickou atrakci, která se odehrává od dubna do září v nočním Petrohradě. Mám na mysli zdvihání zdejších padacích mostů za zvuků vážné hudby.

Autorem článku je

Dan Müllern